Vědecký svět si dlouhou dobu lámal hlavu nad tajemnou blobovitou hmotou, jejíž původ si nikdo nedokázal vysvětlit. Obecně lze říci, že mnoho podmořských živočichů se – a v češtině zejména – jmenuje podle toho, jak vypadají. Když tedy porovnáme některé názvy ryb a mořských živočichů v češtině a angličtině, je jasné, že zejména české názvy skutečně popisují to, co vidíme – máme okáče, perutýny, čtverzubce a spousty dalších bizarních názvů. Pro tajemnou hmotu vyvrženou z moře ale nemá jméno nikdo. I když někdy je zaměňována s bájným Krakenem.
Od hrozivých nestvůr k mimozemšťanům
Ona záhadná hmota, dle vědců protoplazma, je vyplavována z moře po desítky let. Není vázána na místo a občas se objeví kdekoli ve světě. Postupně, krok po kroku, jsou odhalovány maličkosti ohledně této hmoty, která má občas slizká a nesmírně dlouhá chapadla… Dokonce se objevují i názory na to, zda nejde o mimozemšťany zrozené v hlubinách.
Jeden z těchto tajemných nálezů byl učiněn před dvaceti lety. I když by se to mohlo zdát dávno, časový odstup nehraje roli, protože dodnes jsou v hlubinách moře ukrytí tajemní živočichové. Ale stejná hmota má kořeny daleko dále než před 20 lety. Přidejme další století!
Pokud bychom gigantickou chobotnici ztotožnili s Krakenem, pak je zde toto zajímavé video:
Octopus giganteus – obří chobotnice a hon na ni
Před více než 120 lety, v roce 1896, to totiž bylo poprvé, kdy dva chlapci, rovněž na Floridě, našli gigantickou hroudu bílého gumovitého masa, která vážila kolem sedmi tun! Každý si zde našel, co chtěl. Protože, jak už to bývá, vidíme, co vidět chceme.
Tak se zrodil Octopus giganteus.
Definoval jej doktor Addison Verrill z Yaleovy univerzity, největší odborník na hlavonožce. Dokonce byl schopen chobotnici i popsat, včetně délky masivních chapadel a velikosti přísavek. I když do té doby byla nejdelší nalezená chobotnice dlouhá maximálně 6 metrů, na senzaci to nic neměnilo.
Pak vlna na dlouhých 80 let utichla, než se objevil další kolos z hlubin. Byl však založen na stejných vzorcích „chobotnice“ z roku 1896, jejíž zbytky byly vystaveny ve Smithsonově institutu na Floridě. Po prozkoumání vzorků novými metodami – pod mikroskopy a v polarizovaném světle – byl závěr stejný - mořská příšera ze Svatého Augustina byla ve potvrzena jako chobotnice.
Obří chobotnice na světových plážích
Od té doby se podobné nálezy jen množily a byly nalezeny i v Tasmánii, na Novém Zélandu, Bermudách, Nantucketu a Newfoundlandu.
Právě vzorky bermudské i dalších hmot se podařilo na počátku 90. let 20. století předložit doktorovi Sidney K. Pierceovi a jeho kolegům. Jejich závěr byl jasný - vzorky hmoty porovnali s částmi chobotnic a velryb – a byl to starý rybí tuk.
Starý velrybí tuk
Tento objev byl skutečným fiaskem pro všechny, kdo se této tematice věnovali již od roku
1896 a hledali za ní záhadu.
V roce 2003 se na jedné chilské pláži objevila želatinová hmota dlouhá jako autobus, s obřími chapadly a neurčitého původu. Dokonce i BBC tehdy prohlásila, že se možná jedná o pozůstatky ztraceného druhu obří chobotnice. Několik měsíců poté biologové z Jižní Floridy odebrali vzorek DNA z podivné hmoty – a bylo po záhadě. A ejhle – byl to opět starý rybí tuk!
Takže žádná obří chobotnice anebo neznámá mořská nestvůra.
Hmota byla definována jako téměř čistý kolagen, vláknitá bílkovina, která se nachází v pojivové tkáni, kostech a chrupavkách, pravděpodobně z velké ryby nebo žraloka. A hmota ze Svatého Augustina byla definitivně shledána jako tuk z velryby, zkažený velrybí tuk, zejména kolagenová matrice, která ho drží pohromadě.
Tak zanikl Octopus giganteus, který vlastně nikdy nežil. Všechny vzorky nalezené hmoty byly ve skutečnosti rozložené pozůstatky velkých kytovců.
Zdroje:
