Skutečný příběh Motýlka: Charrière byl padouch a do postavy McQueena měl daleko

Steve McQueen - filmově ztvárnil zločince Motýlka (zde ilustrační foto z filmu The Thomas Crown Affair, 1968

Steve McQueen - filmově ztvárnil zločince Motýlka (zde ilustrační foto z filmu The Thomas Crown Affair, 1968

Foto: Wikimedia Commons, Autor: Neznámý, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=80486

Dobu, kdy byl gangsterem v Paříži, a také jeho slavný útěk z vězení ve Francouzské Guayaně. To a mnoho dalšího popisuje polo-životopisný román Papillon neboli Motýlek. Napsal jej sám hlavní hrdina všech dobrodružství, Henri Charrière. Podle knihy se pak natočila řada filmů, například Motýlek z roku 1973 či Papillon z roku 2017. Byla však za příběhy pravda, nebo spíše chtíč po pořádném balíku peněz?  

Henri se narodil roku 1906 v malé vesničce v jižní Francii a žil se dvěma sestrami a rodiči, kteří byli učitelé. Ve svých 17 letech nastoupil do námořnictva, kde vydržel dva roky. Žádné obyčejné zaměstnání ho nebavilo. Zanedlouho zakusil dobrodružnější život, připojil se totiž k pařížskému podsvětí.

Přezdíván byl Papillon či Motýlek - podle jeho tetování na hrudi ve tvaru motýla (ve francouzštině „Papillon“). Začínal jako malý gangster, který měl za úkol jen podřadné práce. Zpočátku pouze kradl či otvíral trezory a podle některých zdrojů si přivydělával jako pasák. To však k prosazení jeho jména mezi velkými rybami nestačilo. Musel někoho zabít (Zdroj: https://allthatsinteresting.com/henri-charriere-papillon).

To se také jednoho dne stalo. Zavraždil jednoho z gangsterů, údajně také pasáka, Rolanda Legranda. Ač mu zločinecká praxe šla celkem dobře, utíkat před zákonem neuměl. Hned po vraždě byl chycen a odsouzen. Během soudního jednání a až do konce života však tvrdil, že je nevinný. Přesto mu bylo uděleno doživotí bez předběžného propuštění. Umístili ho do vězení v Cayenne ve Francouzské Guayaně.

Spíše naž o klasickou věznici se jednalo o trestaneckoou kolonii s nepěknou pověstí. Motýlek však nechtěl strávit celý život za mřížemi. Jelikož se neblýskalo na lepší časy, přišel se svým vlastním řešením.

O svůj první útěk se pokusil po 3 letech ve vězení. Ten mu však nevyšel podle jeho představ a jeho loď ztroskotala. Musel tak žít několik let mezi domorodým kmenem v džungli. Nakonec ho ale našli a přidělili mu ještě horší místo - celu na ostrově uprostřed moře. Název Ďáblův ostrov nebyl bez příčiny. I z něj se však pokusil utéct. Zabralo mu to sedm pokusů, než se jeden vydařil (Zdroj: https://www.extrastory.cz/henri-charriere-utekl-z-nejstrezenejsiho-vezeni-prezdivku-mel-motylek).

Až roku 1941 dosáhl kýžené svobody. Pomohl mu k tomu pytel s kokosovými ořechy, jenž si sestrojil jako provizorní vor. Úspěšně se na něm doplavil na pevninu, koupil si loď a za čtyři roky zakotvil ve Venezuele. Tam si našel manželku a žil vcelku normální život. Dokonce dostal venezuelské občanství.

Po několika letech ho napadlo napsat autobiografii. Kniha, která je dle jeho slov „ze 75 procent pravdivá“, popisuje jeho zločineckou činnost i útěky z vězení. Kniha Papillon měla opravdový úspěch a jen ve Francii se jí prodalo přes 1,5 milionu výtisků, celkově po světě pak 5 milionů! Během několika týdnů se z Charrièreho stala celebrita. Byl dokonce často zván, aby vystoupil v místních televizních přenosech (Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Henri_Charri%C3%A8re).

Tábor Stalag u Zaháně

Jako útěk z věznice Shawshank: Bohužel hrdiny ze Saganu čekala jen smrt

Je však opravdu většina z popsaných činů v knize pravdivá? Většina zdrojů to popírá a jako nejpravděpodobnější se jeví teorie, že si odvážné příběhy jaksi vypůjčil od svých spoluvězňů. Něco si přikrášlil, něco domyslel a dílo bylo na světě. Když někteří kritici zpochybnili věrohodnost událostí popsaných v knize, Charrière jednoduše odpověděl: „Neměl jsem s sebou psací stroj.“

Rok po vydání knihy udělil francouzský soudní systém Motýlkovi milost. Od svého odsouzení v roce 1931 byl tedy poprvé oficiálně svobodný. Jen tři roky poté, 29. července 1973 zemřel na rakovinu hrdla. 

Akční letáky