Posledního prosincového dne přišel berlínský tisk se šokující spekulací: "Protože Mozartovo tělo po smrti oteklo, lidé se dokonce domnívají, že byl otráven." Můžeme se domnívat, že toto konstatování nevyšlo z myslí autorů článku, ale odráželo skutečné klepy, které se nesly Evropou. Náhlá smrt mladého úspěšného skladatele byla podezřelá. Mnozí mu záviděli jeho zářnou kariéru. Třeba jeho kolega Antonio Salieri, který dříve působil jako dvorní skladatel císaře Josefa II. a připadalo mu, že by měl být slavnější.
Ačkoli ho nikdo z Mozartovy smrti přímo neobvinil, ubohý Salieri se velmi trápil vědomím, že ho lidé považují za vraha. Dokonce ještě na smrtelné posteli měl potřebu čestně přísahat, že svého rivala neotrávil. Pokud to ale nebyl on, tak kdo jiný? Nebo snad Mozart zemřel smrtí naprosto přirozenou?
Poslechněte si ukázku z jeho Requiemu:
Streptokok s komplikacemi
K druhé možnosti se kloní většina současných historiků. Vědci z univerzity v Amsterodamu například před časem dospěli k závěru, že skladatele zabila obyčejná streptokoková faryngitida, která se v době jeho smrti šířila z vídeňské vojenské nemocnice. Streptokokový zánět nosohltanu je ovšem onemocnění běžné a pacienti se z něho obvykle zotaví i bez antibiotik. Mozart měl podle nizozemských vědců smůlu, že se k infekci přidala také komplikace ve formě selhání ledvin.
Na sto procent to ale potvrdit nikdo nemůže, protože skladatelovy ostatky spočívají v neznámém společném hrobě, a tak se nedají zkoumat. Vdova po Mozartovi Constanze pro nebožtíka bohužel zvolila nejlevnější pohřeb a nezajistila mu ani kříž, který by místo aspoň označil. Její jednání je z pohledu Mozartových fanoušků velmi podivné, neboť se traduje, že se svým mužem měla láskyplný vztah.
Šetřivá Constanze
Dle nejnovějších studií navíc není pravda, že by byl předčasně zesnulý hudební génius tak chudý, jak se traduje. Jeho roční příjem dosahoval 5000 zlatých, což by dnes odpovídalo 3,8 milionům korun! Mozart ovšem peníze stejně rychle rozházel, jako je vydělal, a pětinu příjmů údajně propil. Constanze z jeho prostopášnosti určitě nebyla dvakrát nadšená. Ale že ho nechala pohřbít jako chudáka, to přecijen nebylo docela adekvátní.
Constanze Mozartová
Zlé jazyky ve své době nešetřily ani její zdánlivě ideální manželství. Mozartova sestra prý jednou prohlásila, že by její bratr nepřijal na hodiny piana žádnou dívku, pokud by do ní nebyl zamilovaný. Jiné klepy zase hovořily o záletech samotné Constanze. Nic z toho se ovšem nepotvrdilo.
"Někdo mě otrávil Aquou Tofanou a vypočítal přesný čas mojí smrti," řekl prý Mozart manželce několik týdnů předtím, než nadobro ulehl na lože. Aqua Tofana byl rafinovaný jed, jehož vynález se připisuje jedné prohnané italské travičce. Obsahoval arsenik, olovo a rulík zlomocný, aniž měl specifickou chuť nebo barvu. Kupovaly ho zejména ženy, které se chtěly nenápadně zbavit svých nepohodlných manželů a zahájit svobodný život ctihodných vdov.
Mohla to být nakonec sama Constanze, kdo Mozarta otrávil? Manželovou smrtí si skutečně přilepšila. Od císaře dostala zvláštní vdovský důchod a další peníze si vydělala zveřejňováním Mozartových prací. Dokázala se zbavit dluhů, které jí skladatel zanechal. A nakonec se ještě jednou šťastně provdala. Přesto ji nikdy nikdo nepodezíral, že by měla v manželově smrti prsty. Důkazy se pro to ostatně beztak nikdy nenajdou.
Portrét Mozarta od jeho švagra Josepha Langeho (1782/1783, nedokončeno)
Fatální omyl lékařů?
Britský lékař a farmakolog Ian James našel pro záhadu vlastní vysvětlení. Mozart byl podle něho opravdu otráven, avšak nikoli záměrně, nýbrž nešťastnou náhodou. Nechtěně ho mohli zabít jeho lékaři, když mu podali nadměrné dávky antimonu a rtuti. Tyto jedovaté látky byly v minulosti považovány za léčiva a uspíšily cestu do hrobu více pacientům. "Vedlejší účinky otravy antimonem přesně odpovídají symptomům, kterými Mozart trpěl v posledních dnech: byly to mdloby, otoky rukou a nohou, deprese, hluboké vyčerpání, bledě bílý obličej a poškození ledvin," vyjmenoval Ian James.
Jeho teorie by vysvětlila, proč Mozart podlehl běžné infekci a jeho tělo přitom neslo známky otravy. Pokud k tomu připočteme zhoršený psychický stav a oslabenou imunitu způsobenou vyčerpáním z přepracování, mladý skladatel neměl mnoho šancí dožít se vysokého věku. Salieri i Constanze tak v celém případu figurovali nejspíš zcela nevinně.
Zdroje: https://apnews.com/, https://www.denik.cz/, Reader's Digest: Great mysteries of the past, New York, 1992
