Krátce poté, co se Kaddáfí dostal v roce 1969 k moci, zakázal v Libyi alkohol. Sám šel národu příkladem popíjením velbloudího mléka, bez něhož se neobešel ani den. Odborníci soudí, že právě velbloudí mléko diktátorovi způsobovalo silnou plynatost, které se neubránil ani při politických jednáních a rozhovorech. Jednu z těchto trapných situací natočil reportér stanice BBC John Simpson dokonce na kameru. "Kaddáfí si během našeho rozhovoru hlasitě ulevoval a vůbec se to nepokoušel zakrýt," uvedl Simpson.

Když Kaddáfího v jeho stanu v roce 2004 navštívil tehdejší britský premiér Tony Blair, dostalo se mu od průvodců taktní rady, aby sklenici velbloudího mléka raději odmítl.

Lybijský diktátor si rád pochutnával i na velbloudím mase, které jedl s kuskusem a těstovinami. Díky svému blízkému přátelství se Silviem Berlusconim si obzvláště oblíbil italské makarony.

Kaddáfí ovšem v minulosti ochutnal i český chléb se solí. Titul "Vůdce lybijské revoluce", kterým se sám obdařil, zněl představitelům západních mocností možná směšně, zato předáci KSČ ho s úctou respektovali. V 70. a 80. letech minulého století byl u nás Kaddáfí nazýván "velkým přítelem československého pracujícího lidu". Na jeho popularitě měl velký podíl i fakt, že Lybie tehdy z ČSSR objednávala velké množství zbraní, tanků a semtexu, čímž výrazně zvyšovala zisky československého průmyslu.

V rámci družby obou zemí Kaddáfí před revolucí často navštěvoval Prahu. Není jisté, zda si už tenkrát s sebou vozil velbloudí mléko, traduje se však zajímavá historka z jeho výletu na zámek Konopiště, kde se účastnil lovu daňka. Zvíře prý skolil vlastní pistolí, potom se posadil na kobereček a nechal daňkovi na místě vyvrhnout vnitřnosti, aby si pochutnal na jeho játrech. Své československé "velké přátele" tím naprosto šokoval, nikdo se ale neodvážil dát najevo nelibost - co kdyby se lybijský vůdce urazil a našel si jiného dodavatele zbraní...