Mučení bílou barvou: moderní technika, kterou s oblibou používala CIA

Bílé mučení je promyšleným psychologickým tahem. Zešílíte.

Bílé mučení je promyšleným psychologickým tahem. Zešílíte.

Foto: Wikimedia Commons, Autor: Peter van der Sluijs – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimed

Představte si, že byste nikdy neviděli zelené oči vašeho partnera nebo partnerky, ani barevné podzimní listí, pastelky nebo červený sporťák. Neobklopovala by vás žádná jiná barva než bílá. Kdykoli a kdekoli. Vítejte ve světě bílého mučení.  

Mučení v bílé místnosti je považováno za jednu z nejnebezpečnějších forem duševního utrpení. Ačkoli se tato metoda používá již několik desetiletí, stala se populární především v Íránu kolem roku 2015. Mučení v bílé místnosti zahrnuje pobyt vězně v cele, která má zcela bílé stěny a strop, předměty v místnosti jsou také bílé, stejně jako oblečení personálu nebo jídla. Navíc jsou použity silné zářivky, které nikdy nezhasnou a zadržený tak nevidí ani svůj vlastní stín.

Vězeň je držen v izolaci a nemůže s nikým mluvit, při použití toalety je hlídán, aby neviděl své výměšky, které bílou barvu postrádají. V místnosti je absolutní ticho a žádné ruchy nepřicházejí ani zvenčí, vězeň tak musí vnímat maximálně své tělo. (Zdroj: www.en.wikipedie.org, white torture)

Cílem této formy mučení je ztráta identity a znecitlivění smyslů. Po nějaké době si oběť nemůže vzpomenout, kdo vlastně je, jak vypadají členové její rodiny nebo jak vypadá příroda. Vězni je odepřen jakýkoli smyslový kontakt. Nevidí nic jiného než bílou barvu, neslyší žádné ruchy, všechny povrchy jsou hladké a jídlo postrádá chuť a vůni.

Všechny tyto smyslové absence vedou k halucinacím, protože lidský mozek, kterému chybí stimulace, se pokouší porozumět svému okolí a vytvářet si nějaký vzor. Psychologické následky uvězněných jsou pak trvalé.

Někteří propuštění popisovali, že po několika dnech se jim denní režim míchal dohromady, cítili intenzivní bolest hlavy, uvěřili všem informacím, které jim věznitelé předkládali, nebo se nedokázali pořádně vyjádřit, protože zapomínali slova.

Studie z roku 2016, kterou provedl John Leach z Laboratoře extrémních prostředí na univerzitě v Portsmouthu, naznačila, že nedostatečná sociální interakce po delší dobu způsobuje obětem potíže s určováním toho, co je skutečné a co ne. Jsme sociální tvorové a lidský mozek se snaží přizpůsobit izolovanému způsobu života, a proto mnoho lidí prožívá duševní poruchy s trvalými psychickými následky.

Protézy ze zvířecích či lidských zubů zhotovovali už Etruskové.

Zubní péče v historii: Na červa rozžhavený drát, na bělost kravská moč

Během studené války začala CIA zkoumat způsob, jak replikovat taktiku ovládání mysli používanou zeměmi v opozici vůči Americe. Známý psycholog Donald Hebb navrhl odstranění vnějších podnětů jako způsob, jak snížit odpor vůči indoktrinaci. Pak už jen na dobrovolnících sledoval, kam až dokáže lidská mysl zajít. Ve své studii z roku 1954 navíc zjistil, že v experimentu, při němž dobrovolníci byli uvěznění, ale mohli kdykoli odejít, nikdo nevydržel více než jeden týden. Lidé popisovali pocit absolutního zlomení jejich osobnosti. (Zdroj: www.ranker.com, Grsveyard Shift, září 2019)