Mumie v tajemném rukopisu
V roce 1868 získalo Záhřebské muzeum v Chorvatsku, které bylo tehdy součástí Rakouska-Uherska, egyptskou mumii ženy. Její předchozí majitel ji zbavil všech "obalů", které si však on sám ponechal. Jednalo se o obyčejnou osobu, nikoliv o člena královské rodiny nebo kněze. Obaly však skrývaly fascinující záhadu. Na plátěných proužcích bylo písmo, ale německý egyptolog Heinrich Brugsch si všiml, že se nejedná o egyptské hieroglyfy. Jednalo se o jemu dosud neznámé písmo.
O dvě desetiletí později, v roce 1891, souhlasily muzejní úřady s odesláním těchto obalů do Vídně. Doufaly, že se tyto tajmené značky podaří rozluštit. Obvazy zkoumal rakouský egyptolog Jakob Krall, kterému se nakonec skutečně podařilo přijít záhadným kódům na zub. Písmena nebyla koptská, jak se někteří domnívali, ale etruská, tedy slova kultury, která ovládala předřímskou Itálii. Ten, kdo mumii před staletími zabalil, použil proužky vytržené z etruské plátěné knihy.
Objev byl senzační. Zmínky o etruských plátěných knihách lze nalézt v mnoha klasických dílech, dochované exempláře ale nejsou. Suché podnebí Egypta spolu s vysoušedly používanými k vysoušení mumie tak vytvořily ideální prostředí pro uchování křehké textilie. Obaly mumie byly nejen prvním nalezeným neporušeným etruským plátěným textem, ale také nejdelším textem, který byl kdy v etruštině nalezen. Mohl by být "svatým grálem" informací o této kultuře.
Text byl částečně rozluštěn
Krallova identifikace Záhřebské plátěné knihy známé také jako Liber Linteus Zagrabiensis tak vyvolala mnoho otázek. Ty se týkaly nejen jejího obalu, ale také doby, kdy měla vzniknout. Záhadou také bylo, jak se tento obal mohl ocitnout na egyptské mumii.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Etrurie vznikla v 8. století př. n. l., obchodovala s řeckými kolonisty a rozvinula vyspělou kulturu zpracování kovů, malířství a řezbářství. Obchod přinesl Etrurii zboží, řecké bohy a eubojskou řeckou abecedu. Etruskové si ji přizpůsobili a vytvořili vlastní písmo, které se psalo zprava doleva.
Etruský jazyk je mezi evropskými jazyky téměř jedinečný. Téměř všechny jsou odvozeny z indoevropských jazyků, etruština však představuje výjimku: vzácný případ jazyka, který předcházel indoevropskému přílivu a také jej přežil.
Záhřebská plátěná kniha byla před roztrháním na obvazy asi 3 m dlouhý list s 12 sloupci textu. Předpokládá se, že část získaná z obvazů odpovídá asi 1 330 slovům - asi 60 procentům původního textu. Před objevem plátěné knihy mohli etruští odborníci studovat starověký jazyk pouze na základě asi 10 000 krátkých nápisů, ale Krallova identifikace jazyka plátěné knihy v roce 1891 značně rozšířila množství dostupných textů.
Etruská plátěná kniha nebyla jediným textem, který byl součástí obalů mumie. K zabalení těla se používal také papyrus s egyptskou Knihou mrtvých. Toto egyptské dílo odkazuje na ženskou postavu jménem Nesi-Khons ("paní domu"), o níž se dnes vědci domnívají, že je to žena, jejíž tělo bylo mumifikováno. Koncem 20. století bylo zjištěno, že žila někdy mezi 4. a 1. stoletím př. n. l. a zemřela ve věku 30 let.
Zdroje:
