Video: Egyptská těhotná mumie má v sobě zcela zachovalý plod, ale je bez kostí

První těhotná egyptská mumie byla původně považována za mumii velekněze

První těhotná egyptská mumie byla původně považována za mumii velekněze

Foto: Profimedia.cz

Mumie jsou stále velmi populární. Přestože jsme pronikli do několika způsobů mumifikace, každý další nález je vždy senzací. A co teprve když je něčím netradiční, jako se stalo například nyní, kdy byla nalezena první těhotná mumie! Přesně před rokem byl zveřejněn v Polsku článek od Warsaw Mummy Project, jenž se zabývá prvním známým případem těhotné mumie ze starého Egypta.

Mumie se stále zkoumá, ale aktuálně byla zveřejněna první zajímavá data. Ukázala, že plod, jenž byl v těle mumie nalezen, se zachoval díky neobvyklému procesu rozkladu. Neuvěřitelné je, že zůstal v těle ženy rozpoznatelný neskutečných 2000 let! Jak je to možné?

První těhotná egyptská mumie byla původně považována za mumii veleknězePrvní těhotná egyptská mumie byla původně považována za mumii veleknězeZdroj: Profimedia.cz

Těhotná mumie

Mumie prošla velmi zajímavým procesem identifikace. Vědci se totiž nejprve domnívali, že mumie patří veleknězi Hor-Djehutimu. Mumie byla identifikována jako tělo velekněze díky nápisu na sarkofágu a byla umístěna do Národního muzea ve Varšavě. Muzeu ji daroval muzeu v roce 1826 Jan Wezyk-Rudzki, polský malíř, architekt a sochař, který ji údajně koupil od hraběte Stanislava Kostky Potockého. V roce 1917 byla mumie poprvé vystavena v sálech Národního muzea. Noviny o ní psaly, že je "tak krásná, že ji žádné jiné muzeum nemá".

Později však byla podrobena zkoumání a ukázalo se, že se nejedná o velekněze, ale o těhotnou ženu. Ženě bylo mezi 20 a 30 lety a byla ve 26. až 28. týdnu těhotenství. 

 

Nový výzkum – z velekněze žena!

Sken balzamovaného těla odhalil totiž nejen to, že jde o ženu, ale odhalil i její těhotenství. Egyptolog Stanislaw Ozarek-Szilke identifikoval studiem rentgenových snímků uvnitř ženina těla malou nohu. "Z neznámých důvodů nebyl plod při mumifikaci z břicha zemřelé vyjmut," uvedl Wojciech Ejsmond z Ústavu středomořských a orientálních kultur Polské akademie věd.

Na dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Jak je možné, že se plod zachoval?

Ejsmond, který určil věk matky, myslí, že se těhotenství mohlo nějakým způsobem podílet i na ženině smrti. Je jasné, že v době před dvěma tisíci lety byla úmrtnost v době těhotenství velmi vysoká, a to jak u matky, tak plodu. Přestože je však plod v těle matky nikoli ve výborném stavu, je tam, což je samo o sobě zázrak a vynikající studijní materiál.

Pohlaví plodu prozatím není známo. I tak ale nález vrhá světlo na dosud neprobádaný aspekt staroegyptských pohřebních zvyklostí a výkladů těhotenství v kontextu náboženství starého Egypta.

Mumie v kapucínských katakombách v sicilském Palermu, ilustrační foto.

Středověké porody mrtvých v rakvích: Vědci se snaží vysvětlit děsivý fenomén

Nová studie v časopise Journal of Archaeological Science však ukazuje, že tělo zemřelé ženy bylo pokryto natronem, aby se vysušilo. Natron je směsí dekahydrátu uhličitanu sodného (druh jedlé sody) a asi 17% hydrogenuhličitanu sodného (nazývaného také jedlá soda, i když s jiným vzorcem), spolu s malým množstvím chloridu sodného a síranu sodného. V takto kyselém prostředí se plod v děloze nezačal tolik rozkládat a kyselina mravenčí a další sloučeniny vzniklé po smrti změnily Ph uvnitř těla ženy. To se pak ukázalo jako prostředí, díky němuž byl plod zachován po tisíce let.

Kosti plodu začaly vysychat a mineralizovat. „Můžete vidět například ruce nebo chodidlo, ale to nejsou kosti, ale vysušené tkáně. Lebka, která se vyvíjí nejrychleji a je nejvíce mineralizovaná, se zachovala jen částečně," řekl Wojciech Ejsmond.

Podle vědců je proces egyptské mumifikace z chemického hlediska procesem mineralizace tkání, které mohou přežít tisíciletí, jak se ukazuje i na jiných, stejně zachovalých mumiích, jež jsou v Evropě k dispozici. Tento proces, který se v těle ženy odehrál, pak dokazuje i to, proč nebyly nejprve na CT snímcích vidět žádné kosti plodu.

 

Zdroje:

www.heritagedaily.comwww.sciencedirect.com