www.dailymail.co.uk, www.starovekyegypt.net, www.cs.wikipedia.org

Egypťané věřili, že smrt neznamená absolutní konec lidské existence. Byla pouhým předělem mezi životy. Proto se snažili uchovat tělo v té nejlepší kondici. K tomu sloužila právě mumifikace. 

Samotný proces umělého konzervování probíhal až tři měsíce a byl prováděn s neuvěřitelnou pečlivostí. V první fázi balzamovači odstranili skrze nosní dírky, nebo pomocí otvoru v týlu ve spodině lebeční, mozek. Poté přišly na řadu vnitřní orgány.

Ostrým kamenným nožem byla otevřena dutina břišní a z ní pak byly vyjmuty střeva, žaludek a plíce. Srdce, které bylo považováno za synonymum myšlení a moudrosti, se buď v těle ponechalo, nebo bylo nahrazeno skarabem. Každý z orgánů byl pak očištěn, zabalen a uložen do kanopy. 

Mumifikace

Dalším krokem bylo „nasolení” celého těla krystalky natronu neboli oxidu sodíku. Ten se těžil pro tyto účely ve Wádí Natrún v Západní poušti. Jeho úkolem bylo pohltit veškerou vlhkost. Vysušování trvalo 45 až 70 dní. Poté přišly na řadu balzamovací přípravky.

Vědci dlouho netušili, jaké konkrétní látky Egypťané používali. Výzkum mezinárodního týmu odborníků, kteří analyzovali 31 keramických nádob z balzamovací dílny v Sakkáře, ale vrhl na celý proces nové světlo.

Hrnce pocházejí z roku 664 př. n. l. Bylo na nich napsáno, k čemu jejich obsah sloužil. Na jednom je například text „na hlavu”, na dalším „na obinadla”. Na jiných byly dokonce vyryty názvy balzamovacích látek, jejichž zbytky také obsahovaly. Vědcům to pomohlo poprvé odhalit, jaké ingredience byly konkrétně při procesu mumifikace použity a proč.

Egyptští chemici

Nejčastěji balzamovači pracovali s pryskyřicí elemi, pryskyřicí ze stromu Pistacia vera, včelím voskem a výtažky z jalovce. Zajímavostí je, že řada produktů byla dovezena z oblasti Středomoří a deštných pralesů v jihovýchodní Asii. „Balzamování bylo prvním významným hnacím motorem globalizace a mezinárodního obchodu,” říká profesor Philipp Stockhammer z geoantropologického ústavu Maxe Plancka.

Zdroj: Youtube

Objevené přírodniny mají protiplísňové a antimikrobiální vlastnosti. Jsou tak užitečné pro zachování lidské tkáně a ke snížení nepříjemných pachů. „Materiály jako bitumen a včelí vosk se zase používaly k uzavření kožních pórů a snížení vlhkosti,” vysvětluje Maxime Rageot z univerzity v Tubingenu v Německu. „Egypťané aplikovali tyto látky aniž by věděli o neviditelných bakteriích. To je fascinující.”