Zdroj: Pixabay (volné dílo)
Jak muslimové v minulosti zacházeli s konkubínami a co s nimi dle Koránu naopak dělat nesměli?
Islám je pro nás náboženstvím, kterého se mnozí obávají, aniž bychom o něm mnoho věděli. Proto i otázka, zda mohou mít muslimové konkubíny, je pro někoho nepochopitelná. Přitom islámské právo obsahuje soubor pravidel týkajících se konkubín coby žen zajatých během válek nebo koupených jako otrokyně.
Pravidla islámu se věnují této problematice i proto, že v historii expandující islamisté se ženami jiných kultur hojně přicházeli do styku. I proto se objevila přísná pravidla, která specifikují, co muslimové nesměli s konkubínami dělat, a jak s nimi měli zacházet. Mnohá z těchto pravidel definuje Korán.
Jak odpovídá šejk Muhammad Iqbal Nadvi, imám jedné mešit v Kanadě a bývalý univerzitní profesor v Saúdské Arábii, otázka konkubín a muslimů v dnešní době má už jen akademickou hodnotu.
Na video ve srozumitelné angličtině se podívejte zde:
Pohled šejka na problematiku konkubín
Podle šejka Muhammada dnes otázka islámu a konkubín záleží na několika faktorech, k nimž patří existence Islámského státu, jeho expanze a válka, respektive mír na územích, s nimiž Islámský stát vyjednává, existence případných zajatců a chování k nim. „Islám nemá dvojí metr a situace konkubín není v islámu žádoucí. Pokud k ní však dojde, islám ji řeší způsobem podobným islámské filozofii. Rozděluje zajatce mezi muslimské jedince, kteří se o ně mohou postarat, poučit je, a když se cítí bezpečně, osvobodit je. Za tímto účelem islám spojil osvobození otroků s mnoha kaffaráty (odčiněním) hříchů.“
Podle šejka pak existují dvě kategorie tzv. konkubín – buď otrokyně žijící s člověkem pouze jako služka, s níž však nesmí muž navázat žádný sexuální vztah, anebo konkubína jako partnerka, s níž naopak vztah navázat může, ale žena bude propuštěna, jakmile porodí muži nějaké dítě. „Toto řešení zabraňuje jakékoli prostituci a zároveň nakonec vede ke svobodě těchto konkubín. V současné době výše uvedené podmínky neexistují, takže v dnešní době nikdo konkubíny mít nemůže,“ objasňuje šejk Muhammad Iqbal Nadvi.
Islám a vztahy mezi muži a ženami
Základní podstatou otázky konkubín v islámu je i to, že muslim má dovoleno mít více manželek. Jejich počet se stát od státu liší. V minulosti bylo dokonce umožněno i to, aby měl muž i konkubíny, jinými slovy právě zajatkyně nebo otrokyně. V tomto případě však tyto ženy nebyly svobodné, ale přesto byly chráněné, alespoň pravidly.
Korán samotný se hojně zabývá vztahy mezi mužem a ženou, a to nejen v manželství, ale i mimo něj. Přičemž každý muslim má možnost si zvolit svou cestu, kterou se bude ubírat, stejně jako počet manželek. Manželky přitom mají majetková práva, konkubíny nikoli, ale i jim musí muž zařídit střechu nad hlavou, stravu a ochranu.
I přes všechny zkušenosti, které my v moderním světě máme, je islámské právo šaría velmi netolerantní k cizoložství a jisté zákony platily i dříve ve vztahu s konkubínami, jak nahoře citujeme šejka. Islám obecně přísně zakazuje cizoložství i jakýkoli sexuální vztah mimo manželství. Muslimští muži nesměli tedy ani dříve provozovat sexuální aktivity se svými konkubínami, pokud s nimi nebyli sezdáni. Manželství je i v islámu posvátnou institucí.
Co bylo mužům doporučeno a co se naopak nesmělo
Islám přísně zakazuje fyzické ubližování jakýmkoli lidským bytostem, včetně konkubín. I k nim se muž musí chovat laskavě, s úctou a soucitem. Nesměl ji nutit k pohlavnímu styku se sebou ani s jinými muži. Překvapivé je, že podle koránu je muslimským mužům zakázáno nutit své konkubíny ke konverzi k islámu, ale mohou jen inspirovat či motivovat, aby se tak rozhodly.
Zdroj: Profimedia
Zároveň muslimští muži nesměli zneužívat své konkubíny pro finanční zisk, ani je nutit k práci, ale naopak je zaopatřovat. Pokud se už muslim rozhodl si konkubínu vzít za ženu, i jí by měl dát tzv. mahr, tedy povinný dar, který musí muslimský muž dát své ženě při sňatku. U konkubín sice nebyl povinný, ale doporučovalo se, aby jej přesto dostaly jako projev uznání a úcty.
Stejně tak se dříve zakazoval pohlavní styk v případě, že byla žena těhotná, ale laskání (také podle pravidel) umožněno bylo. Zakazoval se i intimní styk s konkubínou, která měla předtím jiného pána, po rozchodu s ním se muselo čekat. Toto ostatně platí i dnes, zejména pokud jde o smrt muže – žena by měla jistou dobu truchlit.
Jako samozřejmé se považovalo, že konkubíny nesměli muži nijak fyzicky trápit a k jakémukoli kontaktu muselo dojít po vzájemné dohodě.
