Pravidla islámu se věnují této problematice i proto, že v historii expandující islamisté se ženami jiných kultur hojně přicházeli do styku. I proto se objevila přísná pravidla, která specifikují, co muslimové nesměli s konkubínami dělat, a jak s nimi měli zacházet. Mnohá z těchto pravidel definuje Korán.
Jak odpovídá šejk Muhammad Iqbal Nadvi, imám jedné mešit v Kanadě a bývalý univerzitní profesor v Saúdské Arábii, otázka konkubín a muslimů v dnešní době má už jen akademickou hodnotu.
Na video ve srozumitelné angličtině se podívejte zde:
Pohled šejka na problematiku konkubín
Podle šejka Muhammada dnes otázka islámu a konkubín záleží na několika faktorech, k nimž patří existence Islámského státu, jeho expanze a válka, respektive mír na územích, s nimiž Islámský stát vyjednává, existence případných zajatců a chování k nim. „Islám nemá dvojí metr a situace konkubín není v islámu žádoucí. Pokud k ní však dojde, islám ji řeší způsobem podobným islámské filozofii. Rozděluje zajatce mezi muslimské jedince, kteří se o ně mohou postarat, poučit je, a když se cítí bezpečně, osvobodit je. Za tímto účelem islám spojil osvobození otroků s mnoha kaffaráty (odčiněním) hříchů.“
Podle šejka pak existují dvě kategorie tzv. konkubín – buď otrokyně žijící s člověkem pouze jako služka, s níž však nesmí muž navázat žádný sexuální vztah, anebo konkubína jako partnerka, s níž naopak vztah navázat může, ale žena bude propuštěna, jakmile porodí muži nějaké dítě. „Toto řešení zabraňuje jakékoli prostituci a zároveň nakonec vede ke svobodě těchto konkubín. V současné době výše uvedené podmínky neexistují, takže v dnešní době nikdo konkubíny mít nemůže,“ objasňuje šejk Muhammad Iqbal Nadvi.
Islám a vztahy mezi muži a ženami
Základní podstatou otázky konkubín v islámu je i to, že muslim má dovoleno mít více manželek. Jejich počet se stát od státu liší. V minulosti bylo dokonce umožněno i to, aby měl muž i konkubíny, jinými slovy právě zajatkyně nebo otrokyně. V tomto případě však tyto ženy nebyly svobodné, ale přesto byly chráněné, alespoň pravidly.
Korán samotný se hojně zabývá vztahy mezi mužem a ženou, a to nejen v manželství, ale i mimo něj. Přičemž každý muslim má možnost si zvolit svou cestu, kterou se bude ubírat, stejně jako počet manželek. Manželky přitom mají majetková práva, konkubíny nikoli, ale i jim musí muž zařídit střechu nad hlavou, stravu a ochranu.
I přes všechny zkušenosti, které my v moderním světě máme, je islámské právo šaría velmi netolerantní k cizoložství a jisté zákony platily i dříve ve vztahu s konkubínami, jak nahoře citujeme šejka. Islám obecně přísně zakazuje cizoložství i jakýkoli sexuální vztah mimo manželství. Muslimští muži nesměli tedy ani dříve provozovat sexuální aktivity se svými konkubínami, pokud s nimi nebyli sezdáni. Manželství je i v islámu posvátnou institucí.
Co bylo mužům doporučeno a co se naopak nesmělo
Islám přísně zakazuje fyzické ubližování jakýmkoli lidským bytostem, včetně konkubín. I k nim se muž musí chovat laskavě, s úctou a soucitem. Nesměl ji nutit k pohlavnímu styku se sebou ani s jinými muži. Překvapivé je, že podle koránu je muslimským mužům zakázáno nutit své konkubíny ke konverzi k islámu, ale mohou jen inspirovat či motivovat, aby se tak rozhodly.
Konkubína
Zároveň muslimští muži nesměli zneužívat své konkubíny pro finanční zisk, ani je nutit k práci, ale naopak je zaopatřovat. Pokud se už muslim rozhodl si konkubínu vzít za ženu, i jí by měl dát tzv. mahr, tedy povinný dar, který musí muslimský muž dát své ženě při sňatku. U konkubín sice nebyl povinný, ale doporučovalo se, aby jej přesto dostaly jako projev uznání a úcty.
Stejně tak se dříve zakazoval pohlavní styk v případě, že byla žena těhotná, ale laskání (také podle pravidel) umožněno bylo. Zakazoval se i intimní styk s konkubínou, která měla předtím jiného pána, po rozchodu s ním se muselo čekat. Toto ostatně platí i dnes, zejména pokud jde o smrt muže – žena by měla jistou dobu truchlit.
Jako samozřejmé se považovalo, že konkubíny nesměli muži nijak fyzicky trápit a k jakémukoli kontaktu muselo dojít po vzájemné dohodě.
