„Víš, polygamie je to, když má člověk navíc jednu manželku...Aha. A monogamie? To je totéž." Říká známý vtip. Málokterá žena ze západní civilizace si dokáže představit, že by domácnost i manželské lože sdílela s další ženou. I když se Češi nevěře nebrání, a podle výzkumu z roku 2016 bylo svému partnerovi nevěrných 36 % zadaných, své milence a milenky by si domů asi nepřivedli. (Zdroj: www.irozhlas.cz)

Je tedy pochopitelné, že výzkumy u polygamních manželství z Malajsie naznačují, že první ženy, které daly souhlas, aby se jejich muž oženil s další zástupkyní něžného pohlaví, fyzicky a psychicky strádají.

Qobin má 37 let a má šest dětí. Čtyři se svou první manželkou a dvě se svou druhou. Jeho rodiny žijí v samostatných domech vzdálených asi deset kilometrů od sebe v hlavním městě Malajsie Kuala Lumpur. Je to ctižádostivý politik a vede několik podniků. Sám říká, že nikdy dvě manželky neplánoval, protože svou první ženu miluje a popisuje ji jako „dokonalou“. Jenže po osmi letech manželství navštívil Thajsko a zamiloval se. „Nechtěl jsem své ženě lhát, tak jsem jí o té druhé řekl.“ Po několika měsících jeho manželka nápad, že se znovu ožení, přijala. Nyní Qobin stráví dvě noci v jednom domě a v dvě noci v druhém. Obě domácnosti se scházejí na rodinných akcích a manželky si prý často volají.

Proč ale první žena souhlasila, aby si její muž vzal legitimně svou milenku? V naší společnosti by manželství ztroskotalo nebo skončilo u psychologa. Dr. Wan Zumusni Wan Mustapha, která prováděla výzkumný projekt pro feministickou organizací Sisters in Islam (SIS) a vyzpovídala více než tisíc respondentů, v tom má jasno: „Mají jistotu, že o ně bude postaráno. Některé vyjadřují svou nespokojenost, ale v zájmu záchrany manželství nebo kvůli dětem budou souhlasit,“ říká Zunie. Oproti tomu, být druhou manželkou podle ní umožňuje „vylepšit svůj status“. „Nejdůležitější je, že pokud mají manžela, nebudou obtěžováni jinými muži,“ dodává. Přiznává však, že první manželky, s nimiž mluvila ve svém předchozím výzkumu, byly „nešťastné, smutné a depresivní“. (Zroj: www.abc.net.au)

Polygamním manželstvím netrpí jen samy ženy, které vnitřně sžírá žárlivost, ale hlavně děti, dokazuje to výzkum Tsoaledia Daniela Thobejanea z University of Venda. (Zdroj: www.researchgate.net) Předběžná zjištění z výzkumu SIS ukazují, že mnoho dětí prvních manželek vykazuje silný negativní emoční dopad. Většina uváděla otcovo zanedbávání, od té doby, co se znovu oženil, které se navýšilo příchodem dalších potomků. U těch manželství, kdy má otec více než deset dětí, si děti stěžovaly, že je stěží pozná. Když šli požádat o kapesné nebo školné, jejich otec se na ně bezradně podíval a řekl: „Od které matky jste?“

Bez ohledu na pohlaví nemají důvěru ve vlastní schopnost mít stabilní vztahy, protože zažili pouze rodinný život plný traumatických hádek a zášti. Děti druhých manželek se obvykle vyrovnávají se svou pozicí lépe, protože od narození vědí, že jejich otec má jinou rodinu. Ale děti z první rodiny vidí srovnání: nedostatek času, nedostatek prostředků, absence jejich otce, když ho potřebovaly. Některé z dětí trvaly na tom, aby jim SIS pomohla založit podpůrnou skupinu, která by jim pomohla vyrovnat se s pocity izolace.

I když vidíme, že některé ženy se dokáží srovnat s tím, že jejich muž udržuje vztah s jinou ženou, a jsou vděčné, že mají zajištěné živobytí a sem tam teplou náruč, právě zjištění o negativním dopadu mnohomanželství na děti nabízí důležitý prostor pro obhajobu a změnu, které mohou ženám nakonec prospět. Malajské ženy dokonce zjistily, že výhodnější by bylo pro ně být i svobodnou matkou „Podle současné vládní politiky sociálního zabezpečení může svobodná matka (rozvedená nebo ovdovělá) požádat o sociální podporu, ale polygamní manželka, alespoň na papíře, má manžela a tuto podporu nemůže získat."

Dalším argumentem je fakt, že muži ze střední třídy, kteří si mohou dovolit dvě rodiny a cestují mezi nimi, jsou díky tomu často vyčerpaní. Nezvládají pak náhlé krize jako nemoc dítěte nebo osobní problémy. Ženy pak nemají problém si otevřeně sdělit, že muž své postelové povinnosti nesplnil a spojují je s emocionálním a ekonomickým poškozením, které feministické skupiny pak chtějí použít pro budoucí kampaně. (Zdroj: www.opendemocracy.net)