Hříčky matky přírody: Nejpozoruhodnější životaschopné zvířecí mutace

27. červen 2019 četba na 2 minuty

Foto: www.profimedia.cz

Dvouhlavý žralok nebo obrovský krab, který vypadá jako pavouk. Tyto a další genetické mutace živočichů ohromují vědecký svět. Může za ně rozmar přírody, nebo lidská nešetrnost vůči životnímu prostředí?

FOTOGALERIE

Aye aye je druh lemura, tento je ještě podivně zmutovaný a vypadá spíš jako něco mezi netopýrem a opičkou. Tahle podivná rosolovitá věc je druh ryby, který žije poměrně hluboko v oceánu. Asi aby neděsila kolemplující ryby. Mutant červa, nejen, že je nechutně velký, navíc se třpytí.

Na genetických mutantech se dá vysledovat, jakou sílu může mít vůle k životu. Příroda dovolí přežít i takovým jedincům, kterým bychom logicky moc šancí nedávali. Otázkou však zůstává, proč k těmto mutacím vůbec dochází.

Podle jedné teorie se genetických mutantů v přírodě nevyskytuje více než v předchozích dobách, jen se o nich více píše. To je docela možné v případě želvy bez krunýře či přerostlého kraba s pavoučím tělem, za řadou mutací však jednoznačně stojí lidská aktivita. Smutný je pohled na prasátko narozené poblíž Černobylu, které vypadá spíš jako opička než příslušník svého druhu.

Obšírnějšímu průzkumu byly podrobeny nálezy dvouhlavých žraloků, kteří obvykle po narození moc dlouho nežijí. Podle americké studie provedené v roce 2011 se dvouhlaví exempláři vyskytují ve zvýšeném počtu u žraloka modravého, protože samice tohoto druhu nosí velké množství embryí, a to až 50 najednou. Dvouhlaví žraloci jsou potom vlastně siamskými dvojčaty, jde o dvě embrya srostlá k sobě.

U jiných druhů žraloků však může jít o genetickou poruchu, která se dá přičíst na vrub bezohledným rybolovům. Zjednodušeně řečeno, žraloků v oceánech kvůli rybářům ubývá, čímž se snižuje rozmanitost jejich genů a dochází k páření mezi příbuznými jedinci. To pak má za důsledek zvýšený počet deformovaných embryí.