Výzkumníci z univerzity ve Stockholmu byli objevem lebek zaskočeni. Archeologické nálezy svědčící o tak dávných hromadných vraždách jsou vzácné a zcela narušují naši tradiční představu o mírovém životě sběračů a lovců. Dlouho se mělo za to, že krvavé války přišly až s usedlým životním stylem, kdy si lidé začali vytvářet zásoby a vznikala mezi nimi sociální nerovnost. Jak je ale vidět, naši předkové si důvod k boji vždycky našli, i když se třeba neměli o co prát.

Zvláštní anachronismus

Devatero lebek doplňovala ještě jedna lebka dětská, což naznačuje, že mezolitní vrazi nešetřili ani děti. Tím ale podivnosti okolo nálezu neskončily. Hlavy třech usmrcených dospělých byly odděleny od těl a připevněny na kůly. Tato praktika vystavování nepřátel je přitom známá až z pozdějšího období, kdy se v Evropě rozšířilo zemědělství.

"Je to opravdu divné. O lovcích a sběračích z období mezolitu není známo, že by takto nakládali s mrtvými. Jejich hroby vykazují naopak úctu k integritě zemřelých. Teprve mnohem později v historii se objevily kultury, které stínaly nepřátelům hlavy a vystavovaly je jako trofej či jako varování. Není jasné, za jakým účelem byly lebky napíchnuté na kůly v tomto specifickém případě," shrnul záhadu kanadský publicista George Dvorsky.

Místo, kde byly lebky vystaveny, se přitom nejspíš neshodovalo s místem vraždy. Hlavám na kůlech totiž chyběly dolní čelisti, které nebyly odděleny násilím, ale odpadly samovolně. To naznačuje, že se s mrtvolami hýbalo a hlavy byly možná vystaveny až po delší časové prodlevě.

Sympaťák z doby kamenné

Jedna z lebek se dostala do rukou švédskému forenznímu umělci Oscaru Nilssonovi, který se podle ní pokusil zrekontruovat pravděpodobnou podobu zavražděného. Jak se mu to povedlo, uvidíte ve videu:

Zdroj: Youtube

Kromě lebky Nilsson vycházel i z rozboru DNA, která poskytla informace o haploskupině zemřelého a také o jeho barvě pleti, očí a vlasů. Práci naopak ztížila chybějící spodní čelist, jejíž rozměry vědec náročným způsobem dopočítal.

"V okolí se našly ostatky divokých prasat, losů, medvědů, jezevců a dalších zvířat, která byla pro mezolitického člověka důležitá a možná i posvátná. Můj muž je proto oblečen do kůže z divočáka a zvířaty je inspirován i jeho účes," vysvětlil Oscar Nilsson.

Přes poněkud zanedbaný vzhled působí tvář mezolitického člověka poměrně moderním dojmem. Zdá se, že jsme se za 8000 let zase tolik nezměnili...

Zdroje: https://gizmodo.com/, https://www.nationalgeographic.com/, https://www.cambridge.org/