Na konci července roku 1669 poslal ministr Ludvíka XIV., markýz de Louvois, svému příteli, guvernérovi věznice Pignerol Bénigne Dauvergne de Saint-Marsovu dopis, v němž ho pověřuje tajným a zodpovědným úkolem. „Vybudujte celu, která bude ukrytá za několika dveřmi, přes než nesmí být nic slyšet. Jednou denně mu budete nosit jídlo a vše, co bude potřebovat k životu. Pokud bude mluvit o věcech, jež se netýkají jeho potřeb, zabijte ho." Nařídil v dopise. Vězeň se měl jmenovat Eustache Dauger.
Muž se železnou maskou - ilustrace z roku 1872
Věznice Pignerol byla určená pro trochu jiný druh vězňů. V 17. století zde byli zavírání ti neurozenější muži, kteří se nějakým způsobem provinili proti králi. V celách měli veškerý komfort a dokonce měli také své sluhy. Zadržen tu byl například markýz de Lauzun, jež svedl královu sestřenicí nebo Nicolas Fouquet, odsouzený za zpronevěru. Když poslednímu zmiňovanému onemocněl sluha, požádal guvernér věznice markýze de Louvois, zda by Dauger nemohl nastoupit na jeho místo. S tímto návrhem ministr překvapivě souhlasil. Historici zmiňují, že to mohl být promyšlený tah, který měl zmást spoluvězně. V rámci tehdejšího protokolu bylo nemyslitelné, aby muž královské krve sloužil jako sluha.
Kdo byl muž se železnou maskou
Nejčastěji je totiž tajemný vězeň spojován přímo s Ludvíkem XIV. Už Voltaire koncem 18. století spekuloval, že muž se železnou maskou byl královým dvojčetem. Tuto myšlenku pak rozpracoval Alexandre Dumas v románu Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb vikomt de Bragelonne.
Dalším kandidátem mohl být nevlastní bratr Ludvíka XIV., kterého zplodila jeho matka Anna s některým ze svých údajných milenců. Jeho biologický otec, generál Vivien de Bulonde nebo údajný nemanželský syn Karla II., vévoda z Monmouthu. Další hypotézy ukazovaly na italského diplomata Mattioliho, jež měl, podle spisovatele George Agar Ellise, přezdívku Železná maska.
Muž se železnou maskou
S překvapivým zjištěním přišel americký historik z univerzity v Santa Barbaře a specialista na Francii 17. a 18. století Paul Sonnino. Ten tvrdí, že strávil třicet let studiem pramenů a konečně ví, kdo byl tajemným vězněm.
Historik potvrdil, že mužem se železnou maskou byl opravdu Eustache Dauger, který byl ve službách kardinála Julese Mazarina, prvního ministra Francie a nejvlivnějšího muže království. Sonnino uvádí, že za Mazarina docházelo k obrovských krádežím ze státní poklady, o nichž jeho sluha Dauger věděl. „Dauger se musel o krádežích někde zmínit, proto byl zatčen. Aby se nikdo na jeho pána nevyptával, nesměl prozradit svou identitu," vysvětluje historik a doplňuje, že železná maska je pouze romantickým výmyslem. „Pokud Dauger nosil masku, byla látková," uvádí Paul Sonnino.
Tuto teorii rozšiřuje historička a autorka knihy Muž se železnou maskou: Pravda o nejslavnějším evropském vězni, Josephine Wilkinson. Píše, že v létě 1669 probíhala důležitá a tajná jednání mezi anglickým králem Karlem II. a Ludvíkem XIV. Ta byla vedena prostřednictvím Karlovy sestry Henrietty, Mademoiselle d'Orléans. K přenášení zpráv používali své komorníky nebo sluhy, jež komorníci najali.
Joshephine spekuluje nad hypotézou, že Dauger mohl být u těchto šlechticů zaměstnaný, čímž by byl zasvěcen do tajné komunikace. To by vysvětlovalo také hněv ministra de Louvois, který o něm mluvil jako o „ubožákovi“. Navíc, Eustache Dauger byl zatčen poblíž Dunkerque, jednoho z hlavních přístavů v Anglii.
Zdroj:
www.livescience.com, www.zpravy.aktualne.cz, www.historyextra.com
