Sám Voltair skončil v Bastile 14 let poté, co tajemný muž zemřel, a příběh slyšel od spoluvězňů. Záhadný vězeň prý měl šlechtické způsoby, dostával vybraná jídla, oplýval hudebním talentem a nikdo ho nikdy nenavštívil. Jeho maska ovšem nebyla železná, nýbrž sametová. Byl to Voltair, kdo vyslovil domněnku, že mohlo jít o dvojče krále Ludvíka XIV., jehož existenci královští rodiče nikdy nepřiznali kvůli možným sporům o následnictví. S touto teorií si v nedávné době pohráli i hollywoodští tvůrci ve snímku Muž se železnou maskou.
Bratr, nebo snad pravý otec?
Podle historiků však není moc pravděpodobné, že by se Ludvíkovi XIII. a jeho manželce Anně Rakouské podařilo utajit porod dvojčat. Královské porody byly v té době poměrně veřejnou záležitostí a hloučky dvořanů se kupily přímo v královnině komnatě.
Reálněji se rýsuje možnost, že otcem dítěte ve skutečnosti nebyl Ludvík XIII., ale jiný šlechtic, který za něho v královnině ložnici zaskočil. Královskému páru se totiž dlouho nedařilo zplodit potomka - a bez následníka trůnu by byla ohrožena stabilita země. Ochotný dárce semene nakonec pro svou dobrotu skončil ve vězení, aby nemohl světu prozradit, že Ludvík XIV. je v reálu levobočkem.
Komorník se zvláštním zacházením
To jsou ovšem jen spekulace. Podívejme se na fakta. Období 1669 až 1703 přesně odpovídá době, kterou strávil ve vězení jistý Eustache Dauger. Jeho jméno nezní nijak aristokraticky a skutečně ani nemělo jít o šlechtice, ale obyčejného komorníka. Oni tedy i komorníci se mohou zaplést do nebezpečných intrik, zvláště pokud pracují pro něhoho opravdu významného. Podle profesora historie Paula Sonnina z univerzity v Santa Barbaře tento Eustache Dauger mohl pracovat pro samotného kardinála Mazarina a pustit si ústa na špacír o jeho finančních podvodech. V takovém případě by ho jistě žalár nejtemnější neminul. Ale proč by si kuchaři v Bastille dávali tak záležet na jeho menu, když šlo o pouhého služebníka?
Nabízí se možnost, že jméno Eustache Dauger byl jen pseudonym, pod kterým se skrýval někdo vznešený. Ostatně pokud se dozorci snažili zakrýt vězňovu identitu tak úzkostlivě, že ho nutili nosit masku a zakázali mu mluvit, těžko by ho ve věznici ubytovali pod pravým jménem.
Žalářník Bénigne Dauvergne de Saint-Mars navíc dostával od samotného krále Ludvíka XIV. tučné obnosy na vězňovy výdaje. Co s nimi žalářník prováděl, je věc druhá. Chudák muž s maskou měl ve své cele jen matraci na spaní. Král nicméně evidentně počítal s tím, že se vězni bude plnit každé přání. To opět napovídá, že nemohlo jít o pouhého komorníka.
Co je nejpodivnější, na vězňově náhrobku nestojí jméno Eustache Dauger, ale italsky znějící příjmení Marchioly. Jeden Ital byl ve shodném období ve francouzských věznicích skutečně internován; jmenoval se Ercole Matthiole, což zní hodně podobně. Matthiole nicméně podle dobových zápisů zemřel už v roce 1694. Tou dobou navíc ani nepobýval v Bastile, nýbrž na ostrově Svaté Markéty.
Kdo byl tedy Eustache Dauger alias Marchioly? Mohl to být v podstatě kdokoli. Možná i utajovaný člen královské rodiny, jak se po staletí spekulovalo. Důkazy však stále chybí.
Zdroje: radiotimes.com, www.history.com
