A tak se návrat v čase jeví poněkud reálnější, než jsme si doposud mysleli.
Může budoucnost ovlivňovat minulost?
Díky fyzice a všem dostupným zákonům této vědy jsme schopni nejen predikovat to, co může nastat, ale díky fyzikálním algoritmům můžeme také spočítat, jak svět funguje. S tím souvisí i poznatek o tom, co vlastně je objektivní realita.
Díky teoretické fyzice totiž můžeme předvídat a zároveň pozorovat. A jak se zdá, objektivní realita je vždy někde jinde. Nedávná zkoumání ukázala, že čas je skutečně relativní pojem.
Podle vědců se totiž jakákoliv budoucí událost může bez problémů promítnout do minulosti a tu změnit k obrazu svému. Sami vědci to přirovnali k tomu, že dnes vás může bolet noha, kterou si ale zlomíte až zítra.
K tomuto závěru vedlo vědce především to, že stále zkoumají, jakým směrem skutečně běží čas. Ačkoliv si všichni myslíte, že pouze dopředu, dle vědců tomu tak být nemusí. Pokud by tedy čas běžel více směry, je ovlivnění minulosti budoucí událostí nejen reálný, ale i možný.
Kvantoví fyzici tvrdí, že ano
A tak se může stát, že všechny částice budou moci putovat časem nejen dopředu, ale zároveň i zpátky v čase. Dle fyzikálních zákonů totiž není nic, co by nakonec nebylo možné. Vždyť ani samy částice nejsou pevné a hmatatelné strukrury, jsou spíše jakousi šmouhou, kterou lze jen ztěží uchopit.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Pokud se tedy ukáže, že plynutí času není omezené a ani nemá jasně daný směr, klidně se může stát, že to, co se ještě nestalo, již nyní ovlivňuje to, co je viditelné. Zkrátka to, o čem víme.
K tomuto tvrzení přišpěl i John Stewart Bell, fyzik, jež přišel s tvrzením, že vesmír je náhodný. To znamená, že ne všechno je racionálně vysvětlitelné a ne vše, co nám nabízí kvantová fyzika má souvislost s tím, co se děje.
Ačkoliv se kauzalita těchto věcí stále zkoumá, v případě, že by vědci došli k závěru, že tomu tak skutečně je, mohly by určitě události samy sebe ovlivňovat, a to dokonce i v případě, že jsou od sebe v poměrně velké vzdálenosti.
Tato tzv. zpětná kauzalita by pak byla vodítkem, jak lépe pochopit kvantovou fyziku jako obor, který není zcela kompletní. Možná by právě toto poznání vyplnilo mezery, které kvantová teorie do této chvíle měla.
Jak to s naším vesmírem je, ukáže tedy až čas a další výzkumy, které to budou schopny případně potvrdit.
Zdroje:
