Cikánka měla ve své věštbě svým způsobem pravdu. Leonarda přišla během manželství do jiného stavu celkem sedmnáctkrát, tři plody ale potratila a dalších deset dětí zemřelo pár let po narození. Přežily čtyři, které Leonarda střežila jako oko v hlavě. Nejvíce si zamilovala nejstaršího syna Giuseppeho.
S manželem se usadila ve městě Correggio v italském regionu Emilia-Romagna a zařídila si tu malý obchůdek, kde prodávala mimo jiné i vlastnoručně vyráběné mýdlo. V sousedství se těšila dobré pověsti a našla si zde řadu přátel.
Její svět potemněl ve chvíli, když se měl Giuseppe na úsvitu druhé světové války připojit k armádě. Oplakala už tolik dětí a za žádnou cenu nechtěla ztratit i jeho. Není jasné, jaké síly vzývala, aby ho ochránila. Každopádně se ale domnívala, že taková nadpřirozená ochrana si vyžádá velkou oběť. Třeba i lidskou.
Leonarda Cianciulli se rozhodla obětovat jednu ze svých sousedek. Slečně Faustině Setti ujížděl vlak a zoufale hledala vhodného muže pro život. Leonarda jí nalhala, že o jednom ví. Přesvědčila Faustinu, aby rodině nic neříkala a přišla ji navštívit. Ve svém domě jí potom přimíchala do vína omamnou látku a zavraždila ji sekerou. Tělo rozsekala na devět kusů a krev slila do džberu.
Leonarda Cianciulli v mladším věku
U soudu popsala svůj další postup slovy: "Kusy těla jsem vhodila do hrnce, přidala jsem sedm kilogramů hydroxidu sodného, který používám na výrobu mýdla, a směs jsem míchala, dokud se maso nerozpustilo na kaši. Tu jsem pak vylila do septiku. Sraženou krev jsem usušila v troubě, umlela a smíchala s moukou, cukrem, čokoládou, mlékem, vejci a trochou margarínu. Z ingrediencí jsem uhnětla těsto a upekla spoustu křupavých sušenek k čaji, které jsem potom nabízela návštěvám."
Leonardin čin však nebyl prostou černou magií. Faustina na schůzku přinesla i své celoživotní úspory, protože věřila, že ze sousedčina domu odjede rovnou do vzdáleného města za svým ženichem.
Vražedkyně zřejmě usoudila, že taková rituální ochrana syna může být i finančně výnosná, a tak v příštím roce svůj čin dvakrát zopakovala. Francescu Soavi nalákala na skvělé místo učitelky v Piacenze, zpěvačce Virginii Cacioppo namluvila, že pro ni vyjednala práci u vyhlášeného impresária. Obě ženy opět rozsekala sekyrou a zmocnila se jejich peněz a šperků.
Těla skončila opět v hrnci s hydroxidem sodným a v sušenkách, jen s tím rozdílem, že rozpuštěné ostatky ubohé Virginie neputovaly do septiku, ale do hotového kosmetického produktu.
"Její maso bylo bílé a tučné. Když se rozpustilo, přidala jsem lahev kolínské, a po dlouhé době varu z toho vzniklo přijatelné vláčné mýdlo. Po vychladnutí jsem hmotu nakrájela na kusy a rozdala sousedům a známým. I sušenky byly tentokrát lepší: byla to opravdu sladká žena," vylíčila svůj hororový čin Leonarda.
Leonarda Cianciulli vyráběla z těl obětí sušenky a mýdla.
Podezření na ni padlo díky všímavosti sestry poslední oběti. Ta Virginii viděla naposledy vcházet do domu Cianciulliových a více o ní neslyšela. Kontaktovala proto policii, která vzápětí Leonardu zatkla.
"Mydlářka z Correggia" byla za tři hrůzné vraždy odsouzena ke třiceti letům vězení. Zemřela v roce 1970 v azylovém domě pro ženské trestankyně.
