Dávno před středověkem byl tvar Země jasný

Jistě si pamatujete, že veškeré propočty a vzorečky týkající se objemů a obsahů, ale i další základní výpočty, přírodní zákony a vlastně matematické i fyzikální gró jsme podědili po našich velmi vzdělaných antických předcích. Muži i ženy, kteří se nebáli pohlédnou faktům a přírodě do tváře, dokázali stanovit základy všeho, na čem teď stavíme. S kulatostí Země tomu nebylo jinak. Již v šestém století před Kristem Řekové věděli, že je naše planeta koule a nikoli placka. Také Pythagoras, Aristoteles a další o tomto faktu nepochybovali a dál s ním pracovali ve svých úvahách a kalkulacích.

Že není Země placatá věděli lidé i ve středověku

Klaudios Ptolemaios, nebo také Ptolemaios Alexandrijský, nebyl ani spřízněný s egyptskou aristokracií, ani nepocházel z Alexandrie. Byl to římský občan a učenec, který vypracoval zhruba v roce 150 n.l. „Návod ke geografii“. I když nejsou jeho výpočty přesné a v celé mapě světa, kterou vypracoval, je značný posun v porovnání s dnešními mapami, i Ptolemaiova práce pracuje s koulí. Po Ptolemaiovi stejně tak i výpočty matematika Eratosthéna z Kréty, jenž také působil ve slavné Alexandrijské knihovně, jasně vypovídají o tom, jaký má země tvar, neboť byl schopen vypočítat obvod. Podařilo se mu to dokonce docela obstojně s odchylkou jen šest a půl tisíce kilometru. Práce obou matematiků byla známá rozhodně i ve středověku, stejně tak jako je nyní. A proto není pochyb, že i středověcí učenci věděli, jakého tvaru Země je.

Ve středověku ještě bajku o placaté Zemi neznali

Dokonce i slavný Kolumbus nemusel nikomu dokazovat kulatost Země. Kolumbus se jen domníval, že je planeta mnohem menší, a proto předpokládal, že dosáhne břehů Číny už za čtyři týdny. Když za pět týdnů dorazil k Severní Americe, netušil, že Čína je ještě daleko před ním. Ani nemluvě o tom, že první dochovaný globus je známý právě z doby Kolumbovy objevitelské cesty. Ukázku práce Martina Behaima, neboli Martina von Böhmem, domnělého rodáka z Českého Krumlova, je stále k vidění v muzeu v Norimberku. Právě tam spatřil tento globus světlo světa v roce 1492. Kde se tedy vzala povídačka o placaté Zemi?

Mýtus se objevil dávno po době středověku

Mýtus o placaté Zemi má původ v beletrii. Je dílem slavného Washingtona Irvinga, který v roce 1853 vydal knihu „Život a cesty Kryštofa Kolumba“. Irving byl skvělý fabulátor, dokázal poutavě propojit realitu s romantikou a svým příběhům vdechnul život, díky smělému pozorovacímu talentu a smyslu pro zápletku. Právě v tomto díle se objevuje postava katolického geografa, který Kolumba vyzve, aby dokázal, že je země skutečně koulí. Přitom ani představitelé katolické církve neměli s kulatostí Země problém. Nespekulovalo se totiž o tvaru, ale umístění a rotaci. Právě o pozici ve vesmíru, respektive o tom, co je jeho středobodem, a myšlence, že se země otáčí, se vedly spory.

Středověké názory chtěl hanět i Letronne

Aby toho nebylo málo, přihřál si také svoji polívčičku Antoine-Jean Letronne. Ten ještě výmysl o placaté Zemi vylepšil. Tvrdil, že právě katolíci zastávají tento názor, který je zpátečnický. Letronne, jenž brojil proti náboženství, použil báchorku o placaté zemi, aby církev zdiskreditoval, protože učenci samozřejmě věděli, že je to hloupost. Postavil tak církev a vědu proti sobě, aby ukázal její neracionálnost a ignorantství.

Podívejte se zde na krátké video s detaily Behaimova globu a popisky v angličtině.

Zdroj: Youtube

Zdroje: hrebicek.blog.idnes.cz, cs.wikipedia.org, www.ranker.com