Nesporným faktem je, že husité byli vynikající válečníci. Ze jejich skvělými bojovými dovednostmi a taktikou stála v první řadě jejich jednotnost a vojenská převaha. Druhým faktem je, že i bez vládce fungovali v našich dějinách 17 let, kdy se řídili hlavně vojenskými principy, aniž by měli jednoho vůdce. Vítězili. Porazili téměř každého. Ale jejich vítězství často provázely skandály a činy, nad nimiž bychom mohli dlouze diskutovat.

Viklefovy myšlenky se v Čechách chytly

Na konci vlády Karla IV. patřily země Koruny české mezi nejmocnější státy střední Evropy. Panovník spolu s církevními hodnostáři byli ve středověku vnímáni jako nejvyšší společenské a mravní autority. Ale i vlivem hladomorů a celkové situace v Evropě začala sláva panovníka jako takového upadat. A ani církev na tom nebyla o mnoho lépe – její představitelé se snažili zasahovat do politiky a kradli a hromadili majetek. V této situaci byla revoluce nevyhnutelná. A husité byli jejími představiteli.

V evropské společnosti se začaly šířit názory, že by se církev měla vrátit ke svým biblickým ideálům. Myšlenky reformátora Jana Viklefa přinesl do Čech Jeroným Pražský a odkazoval na ně i Jan Hus. A myšlenky našly v Čechách úrodnou půdu. I když byl Jan Hus jako kacíř upálen, jeho myšlenky žily dál ve stoupencích kalicha, kteří si později začali říkat husité.

První pražská defenestrace byla počátkem husitské revoluce. Protože se však jednotlivé skupiny husitů od sebe velice lišily, aby mohly vystupovat společně, musely přijmout jednotný program. Vznikly tak Čtyři artikuly pražské, jež by nakonec přijal i boji unavený Zikmund. Po bitvě u Lipan byly artikuly skutečně přijaty a Zikmund usedl na český trůn. O této době máme sice četné prameny, ale mnohé z nich byly dějinami překrouceny.

Jaké mýty o Božích bojovnících existují?

Mýty o Janu Husovi

Například ten, že Jan Hus byl vyzáblý vousáč. My ale nevíme, jak vypadal. Na pomníku na Staroměstském náměstí i na obrazech Mikoláše Alše vypadá jako asketický vousáč, ale byl to kněz a ti byli na začátku 15. století výhradně bezvousí. A nebyl asi ani asketa, protože ve svých dopisech píše, že musí jezdit na oslu a do kopců se nechat nosit na nosítkách, „… neb je tlust“.

A jak to bylo s jeho mučednictvím? Jistě, že o něj nestál! Do Kostnice si rozhodně nejel pro trpitelskou smrt. Odjížděl sice s obavami, které se v průběhu procesu ukázaly jako oprávněné, ale nezamýšlel být za své myšlenky jako kacíř upálen. Stejně tak věděl, že kdyby své myšlenky odvolal, stejně by se nesměl vrátit do Prahy.

Hus nebyl ani tím, kdo zavedl přijímání podobojí. S tím začal jeho přítel Jakoubek ze Stříbra, až když už byl Hus v Kostnici.

Mýty o Janu Žižkovi

Ohledně Jana Žižky toho také není málo. Už jen kolem jeho slepoty. Nebo kolem toho, že byl jen běžný lapka. I když skutečně působil ve zbojnické rotě jakéhosi Matěje a vedl záškodnickou válku proti Rožmberkům, slávu si získal jako geniální vojenský stratég. Jako válečník a vojevůdce se úspěšně účastnil mnoha husitských bitev a proslul zejména taktikou budování vozových hradeb. O první oko přišel v Polsku při porážce řádu německých rytířů, druhé ztratil při obléhání hradu Rabí, když mu do něj vlétla tříska.

A co Zikmund?

Byla Liška ryšavá skutečně pro Čechy pohromou? Ve skutečnosti se Zikmund Lucemburský do české historie skutečně příliš slavně nezapsal. Ale pravda je, že byl velmi vzdělaný a společenský – mluvil sedmi jazyky, zajímal se o umění, stavitelství i vědy. Chtěl získat České království a vedl proti husitům dvě křížové výpravy, ale ty nebyly úspěšné. S husity se pak snažil domluvit, takže Čechám moc neškodil.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Zpět k husitům…

I když je velmi rozšířen názor, že husité bojovali za rovnoprávnost, ve skutečnosti usilovali o dokonalou křesťanskou společnost, protože si mysleli, že jen oni sami jsou těmi jedinými pravými vyznavači Ježíše Krista. O sociální spravedlnost jim zase až tak nešlo.

Dalším mýtem je, že husitství ukončila bitva u Lipan. I když je pravdou, že po ní se stal konečně Zikmund králem, vyjednávání se Zikmundem Lucemburským trvala několik let. Nebylo rozhodnuto jedinou bitvou!

Ani kališnictví nebylo tak masovou záležitostí, protože řada oblastí se k husitům nepřipojila. Naopak stály na katolické straně (např. jihočeská panství Rožmberků a Pánů z Hradce nebo většina Moravy).

K dalším mýtům patří i to, že husité byli čestní bojovníci. Pravděpodobně opak byl pravdou, jelikož nebojovali jako gentlemani a okázale ignorovali zásady rytířského zápasu a čestného boje. Používali lsti, léčky a přepady ze zálohy. Ale nebyli jediní.

Kromě nečestného boje byli husité i ničitelé umění. Likvidovali kláštery coby symboly nenáviděného katolického papeženství, ale nešetřili ani umění mimo kláštery.

A jaká je pravda a mýtus o Janu Husovi? Podívejte se na video:

Zdroj: Youtube

Na každém šprochu…

Na závěr tedy shrňme, že pohled na Jana Husa ani husity se v historii neměnil a měnit zřejmě bude. Jinak viděli husity obrozenci, jinak legionáři, prezident Masaryk a další. Zcela samostatnou kapitolou pak bylo zneužívání husitství komunisty. Nejlepší je možná tvrzení historičky Evy Doležalové, která tvrdí, že husité byli i boží bojovníci i lapkové: „Na začátku stojí boží bojovníci, kteří bojovali za pravdu Boží. Ale na samém konci stojí skuteční lapkové, kteří vidí jen profit z bojů.“

Zdroje:

epochaplus.cz

www.stoplusjednicka.cz

plus.rozhlas.cz