Filmy a knihy o vesmíru nám přinášejí vzrušení z cestování do neznáma a jsou velmi oblíbenou součástí populárně-naučné literatury a kultury obecně. Většinou jde ale hlavně o efekt. Hollywood chce být okázalý a v mnoha věcech se mýlí. A právě proto si pak i většina z nás představuje vesmír zcela jinak, než jaký ve skutečnosti je. Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Proč je Slunce žluté a obíhají planety skutečně jen kolem statických objektů?

Slunce je většinou zobrazováno jako žlutá nebo oranžová ohnivá koule. Myslíme si, že hoří podobně jako oheň. Jenže ve skutečnosti Slunce není žluté a vypadá tak jen proto, že mu tento žlutý odstín dodává zemská atmosféra. Sluneční světlo je čistě bílé a Slunce jako takové rozhodně nehoří ve smyslu ohně. Teplo Slunce pochází z termonukleárních reakcí různých molekul v jeho jádře.

Stejně tak obíhání planet kolem sluncí je ve skutečnosti jiné. Ve sluneční soustavě s více planetami je jasně viditelné, že gravitace je obousměrná síla, takže i Země a Slunce na sebe vzájemně působí, i když gravitační účinek Země je ve srovnání se Sluncem zanedbatelný. To však u jiných planet neplatí, takže myslet si, že planety vždy obíhají kolem stacionárního bodu, není pravda.

Vesmírné výbuchy a černé díry

Ve filmech nás fascinují vesmírné exploze. My si je ale představujeme tak, jak vypadají výbuchy na Zemi. Zde vzduch funguje jako okysličovadlo. Jenže ve vesmíru je to jinak – i přes nedostatek vzduchu zde opravdu vzniká oheň, protože některé prvky fungují jako okysličovadla, ale oheň takto způsobený vypadá jako neustále se rozpínající světelná koule.

A ani černé díry nevysávají všechno a pravděpodobně to nejsou víry zkázy a destrukce, kterým nelze uniknout, pokud se nacházíte v jejich blízkosti. Černé díry se nijak neliší od jiných nebeských těles ve vesmíru, protože jejich přitažlivost je přímo úměrná jejich hmotnosti. Nemohou přitahovat nic víc než kolik jim dovoluje jejich velikost.

Vesmírné války a laserové meče

Velmi působivě vypadají ve filmech i pásy asteroidů, mezi nimiž rakety zručně manévrují. Jenže tyto pásy nejsou hustě přeplněná mračna kamenů. Obloha z pásu asteroidů by vzhledem ke vzdálenostem, o kterých mluvíme, vypadala podobně jako obloha ze Země. A rakety by zde jistě manévrovat nemusely.

A co potom vesmírné války! I ty modelujeme podle toho, jak vypadají bitvy na Zemi. Skutečné vesmírné boje ve vesmírných lodích by se zřejmě odehrávaly s ohledem na zabránění dekompresi a odolnost proti radiaci místo na aerodynamiku. Takže na Hvězdné války zapomeňme. A ani laserové paprsky bychom neviděli tak, jak si je představujeme z filmů. Skutečný laserový paprsek byl ve vesmíru zcela neviditelný, protože by v okolí neměly být žádné částice, které by světlo rozptylovaly.

Obdobné mýty panují i o stavu beztíže, který si chce vyzkoušet snad každá holka i kluk. Jenže ve vesmíru nikdy nejste skutečně ve stavu beztíže, pokud se nenacházíte v neustálém pádu kolem planety nebo jiného nebeského tělesa. Gravitace je ve vesmíru přítomna všude.

Ani zvuk se ve vesmíru nemůže šířit kvůli nedostatku vzduchu a vibrujících molekul, což je pro nás dobře, protože by byl ohlušující i pro nás. A ani rychlost světla není nepřekonatelná a není tou nejrychlejší veličinou. K údivu vědců i náhodných pozorovatelů oblohy bylo zjištěno, že vesmír se rozpíná rychleji než rychlost světla.

Takže nevěřte všemu, co vidíte ve sci-fi filmech.

Zdroje:

listverse.com

www.businessinsider.in

www.qrg.northwestern.edu

www.space.com