www.workandmoney.com, harreira.com

Ohledně pirátů, jejich vzhledu, chování, myšlení a skutcích se píší knihy a natáčejí filmy. Z nich máme každý svou představu o tom, jak takový pirát vypadá. Jenže se jedná ve velké míře o nesmysly, jak potom rozkrývají některé dostupné historické prameny.

Celkově byla realita pirátského života mnohem složitější a pestřejší, než naznačují mnohé mýty a stereotypy. Podívejme se na některé nejznámější mýty o pirátech.

Na dokument se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Nejznámější nesmysly, kterým věříme: Vzhled

Všichni piráti byli muži. Je sice pravda, že většinu pirátů tvořili muži, ale existovaly i pirátky, známé jako "královny pirátů", které byly stejně nemilosrdné a úspěšné jako jejich mužské protějšky.

S tímto mýtem úzce souvisí i další, a to že všichni piráti byli zločinci: Ne všichni piráti byli zločinci nebo psanci. Mnozí z nich byli námořníci, kteří se k pirátství uchýlili jako k prostředku obživy, protože na lodích s nimi bylo často špatně zacházeno a byli nedostatečně placeni.

Piráti vždy nosili pásky přes oči a místo ruky měli hák. Přesto však použití háku za ztracenou ruku také není vyloučeno, o čemž svědčí i železná ruka německého rytíře, která měla prsty, jež bylo možné ohýbat, aby mohl uchopit svůj štít. Poté se v 16. a 17. století a později používaly kovové ruce, pak i jednoduchý kovový hák. Zdá se, že je možné, že pirát mohl mít kolíkovou nohu nebo kovový hák, pokud nezemřel na infekci dříve, než se dostal na břeh.

Toto jsou zpopularizované obrazy pirátů ve filmech a literatuře, ale ve skutečnosti ne všichni piráti měli tyto rysy. Někteří sice během bojů přišli o končetiny nebo oči, ale většina ne. Páska přes oko měla zcela jiný význam, jak píšeme v článku:

Pirátské chování a atributy

Piráti byli vždy opilí a nepořádní: Někteří piráti sice holdovali alkoholu a jiným neřestem, ale během bitev a při plavbě na lodích museli být bdělí a střízliví, jinak by jistě nebyli ve svých akcích tak úspěšní.

Piráti vždy vyvěšovali vlajku Jolly Roger, tedy známou vlajku s lebkou a zkříženými hnáty. Ač je skutečně tato vlajka často spojována s piráty, ne všichni ji vyvěšovali. Ve skutečnosti mnoho pirátů používalo jiné vlajky nebo se dokonce vydávali za legitimní obchodníky či námořní lodě, aby oklamali svou kořist.

Piráti vždy zakopávali své poklady. Je sice pravda, že piráti často kradli cenné předměty, jako je zlato a šperky, ale existuje jen málo důkazů o tom, že tyto poklady zakopávali. S největší pravděpodobností by kořist co nejrychleji utratili nebo s ní obchodovali.

Chůze po prkně sice existovala, ale nebyla tak všudypřítomná, jak by se mohlo zdát. Ve skutečnosti existuje jen málo pramenů, kde by lidé na nějaké lodi byli nuceni chodit po prkně. Chůze po prkně se možná stala tak oblíbenou, protože byla dramatická, ale mnohem pravděpodobněji by piráti odsouzence přehodili přes bok lodi, zastřelili nebo probodli.

Jednalo se o způsob popravy, který veřejnosti objasnila kniha "A General History of Pirates" z roku 1724, ale poté jej zpopularizoval Robert Louis Stevenson v knize Ostrov pokladů.

Více najdete v tomto článku:

Jací byli piráti ve skutečnosti

Na tuto otázku je těžké odpovědět obecně. Navíc málokterá historická epocha vzbuzuje takovou představivost jako piráti v období jejich zlatého věku.

Piráti zřejmě ani nebyli obchodníci s otroky, jak se traduje. Měli své vlastní „oceňování“ a rozdělování majetku, přičemž každá loď měla vlastní pravidla. Každý kapitán je vypracoval pro svou loď a někdy i na každou plavbu kodex chování se základními pravidly a tresty. Dokonce v rámci pirátské komunity existovalo odškodnění pro zaměstnance. Například muž, který přišel o jednu nohu, dostával 600 osminek nebo šest otroků, ten, kdo přišel o obě nohy, obdržel 1 500 osminek nebo 15 otroků. Ztráta oka pak měla hodnotu 100 osmiček nebo jednoho otroka.

Pravdou je, že ač se sice pirátské lodě řídily určitými základními pravidly, většinou šlo o samosprávnou anarchii. Piráti se občas bouřili, ale měli volnost kdykoli hlasovat o svém kapitánovi. Když sesadili stávajícího, ten se většinou vrátil zpět k posádce. Tato relativní poslušnost pravidlům pak skutečně občas způsobila, že někteří lovci pirátů se postupně sami stali piráty (pirát Henry Every nebo kapitán William Kidd), o čemž hovoří i některé historické prameny.