Ve většině případů se pranýř skládal z dvou výkyvných dřevěných či kamenných desek umístěných na sloupku, ve kterých byly dva menší otvory na ruce a jeden větší na hlavu. Desky se na začátku otevřely, odsouzenec se do nich „zaklapnul“ a posléze ho kat zase vysvobodil. Hojněji se začal používat roku 1816 v Anglii hlavně pro potrestání zločinu křivé přísahy. Obecně byl určen k trestům za porušení společenské morálky, ať už to byla krádež, smilstvo nebo cizoložnictví.
Kromě Anglie bychom pranýř našli ve Francii, Španělsku, Americe i u nás, v Českých zemích. Nejstarší dochovaný kamenný pranýř, umístěný ve Valašských Kloboucích, lze datovat až do druhé poloviny 16.století. Skládal se pouze z jednoduchého pískovcového osmihranu zapuštěného do země, k němuž byl odsouzenec připoután řetězy.
Ukázka pranýřování
Odsouzený byl nejen mučen, ale i vystaven na veřejném místě jako odstrašující prostředek. Většinou byl trest na pranýři velkou události a den před ním se rozesílaly a vyvěšovaly plakáty s podrobnými informacemi o osobě provinilce. Pranýř mohl být postaven na vyvýšené plošině či platformě, aby bylo mučení ještě lépe viditelné.
Už jen nucené předklonění na delší dobu bylo pro potrestané velice nepříjemné, mimo to na ně většinou široká veřejnost házela hnijící jídlo, bláto, výkaly, mrtvá zvířata či dokonce kameny. Někdy se rozzuřený dav dostal až k nešťastníkovi a ostříhal mu vlasy, způsobil krvavé šrámy či ho dokonce různými způsoby zmrzačil. Nejednou se stávalo, že se přihlížející lidé neudrželi a dotyčného ostrými předměty smrtelně poranili. Kromě toho mohli kati "vylepšit" mučení pomocí rozžhavených tyčí. Často se také k nucenému připoutání k dřevěné desce přidalo bičování, nebo se stavěly stavby, které kombinovaly obojí. Konstrukce měla bičovací sloupek na nižší úrovni a pranýř na vyšší. Trest „na hanbě“ obvykle netrval déle než několik hodin, při závažnějším provinění se ale mohlo stát, že v dřevěné desce zůstal odsouzený trčet celé dny. Samozřejmě bez vody, jídla, či možnosti dojít si na toaletu.
Zajímavým faktem je, že v roce 1703 byl k potrestání na pranýři odsouzen i známý spisovatel a autor Robinsona Crusoa, Daniel Defoe. Byl obviněn z pomluvy a pro posměch vystaven na náměstí. K obecnému překvapení katů ho lidé místo kamenů a hnijícího ovoce začali zasypávat květinami. Mysleli jsi, že je to hrdina. Tak šťastný osud však neměla další známá osobnost, anglický lékař a spisovatel John Bastwick. Kvůli „pobuřujícímu“ kázání byl odsouzen k pranýři a následnému odřezání uší. Navíc měl ještě zaplatit pokutu 5 000 liber.
Příbuzná pranýři je i tzv. pažba, která se skládala z desek umístěných kolem kotníků a zápěstí. Utrpení oběti mohla stejně jako u pranýře zhoršovat veřejnost. U pažby to bylo hlavně lechtáním, pliváním atd. Přestože poslední zaznamenané používání pažby je z roku 1872 v západním Walesu, podobné pomůcky slouží trestání přestupků dodnes. V Kolumbii v roce 2012 strávila bosá Alfreda Blanco Basilio za svůj přestupek cizoložství 72 hodin v pažbě. A dokonce i letos, v roce 2020, během pandemie COVID-19 byli obyvatele Chinu v Kolumbii umístěni do pažby za porušení domácí karantény.
