Klenot české kinematografie

V roce 1976 vznikl jeden z nejkultovnějších českých filmů. Populární hořkosladkou komedii z chalupářského prostředí neviděl jen málokdo. Jeho scénář napsalo duo Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak.

Známí vtipálci napsali většinu postav hercům přímo na tělo. Hlavní postavou je vesnický děda Komárek, který padl jako ulitý herci Josefu Kemrovi. Právě ten se postaral o to, že si jeho hlášky z filmu pamatuje po generace celý národ.

Tehdy komunisté odmítali obsazení Josefa Kemra coby hlavní postavy. Herec byl politicky nevyhovující zejména proto, že byl hluboce věřící. Autoři scénáře ale psali hlavní roli přímo pro tohoto umělce, proto si stáli za svým.

Režisér Jiří Menzel spolu se Zdeňkem Svěrákem ale nakonec toto své rozhodnutí obhájili. Dokázali ho tehdy prosadit díky tomu, že byl podle jejich argumentů jediným hercem, který to uměl s kosou. A pro tuto roli to bylo třeba.

Historky z natáčení

Na každém filmovém natáčení vznikne spousta veselých historek, které pak herci, nebo členové štábu ještě o mnoho let později vypráví. Ani při vzniku tohoto filmu to nebylo jinak.

Například scénárista a herec Zdeněk Svěrák obdržel svůj honorář od filmové produkce hned dvakrát. Přišly na to až o mnoho let později účetní na Barrandově, když prováděli revizi.

Svěrák dostal tehdy na výběr, že buď vrátí zpět peníze, které omylem dostal navíc, nebo napíše nový scénář. Svěrák tehdy zvolil možnost číslo dvě. Výsledkem byl další nezapomenutelný film z prostředí českého venkova Vesničko má středisková.

Historka o vodníkovi

Oblíbenou scénkou z filmu Na samotě u lesa je ta, kde Radim Zvon v podání Ladisla Smoljaka vypráví vtipnou historku při prohlídce mlýna.

Jednoho deštivého dne totiž vezme Oldřich Lavička (Zdeněk Svěrák) svou rodinu s dětmi na návštěvu do místního mlýna.

„A teď vám povím tu historku o tom vodníkovi, jak pomohl mlynáři v boji proti vrchnosti…“ začíná známá scéna vyprávěním Smoljaka coby majitele místního mlýna.

Zapíná všechna mlýnská kola a stroje, které dělají obrovský hluk, přes který není slyšet dál už z historky ani slovo.

Následně vše zastaví a hluk utichne. „…ovšem je to jenom pověst,“ dokončí své vyprávění, které nikdo ve skutečnosti neslyšel.

Co doopravdy v obrovském hluku vlastně Radim vypráví? Ve skutečnosti prý při natáčení Ladislav Smoljak odříkával protipožární bezpečnostní příručku.

K této scéně ho inspirovalo představení Akt z roku 1973, které patřilo do oblíbeného repertoáru Divadla Járy Cimrmana.

V této hře je totiž scéna, kdy Oldřich Unger odborně přednáší o Cimrmanově elektrické valše, kterou přesně takovým způsobem zapnul, a přes hluk nebylo slyšet ani slůvko.

Hlučná scénka končila obdobně. Když Unger valchu vypnul, dokončil své vyprávění slovy: „A to je právě to nejzajímavější.“

Zdroj: Youtube

Zdroje: www.extra.cz, www.csfd.cz