četba na 2 minuty
Během 2. světové války se ocitlo v amerických zajateckých táborech přibližně 425 tisíc německých vojáků. Mnozí na tento pobyt později vzpomínali jako na nejlepší časy svého života. Jen si představte, že po vylodění u amerických břehů nastoupíte do komfortního lůžkového vlaku a jedete nádhernou vyhlídkovou trasou do místa určení, kde vás čeká masitá večeře, pivo a poukázka na dvě krabičky cigaret. To vše samozřejmě na náklady státu.
"Když mě zajali, vážil jsem 58 kilogramů. Během dvou let v americkém táboře jsem přibral na 83," svěřil se v deníku jeden z vojáků.
Zajatec Gerhard Hennes byl internován v texaském městě Huntsville. Místní obyvatelé podle něj příchozí nacisty přijali přátelsky. Překvapilo je totiž, že nevypadají jako Hitler. "Byla to prostě banda obyčejných kluků," vyjádřil se jeden texaský farmář.
Černoch v Gulagu: Američan přijel obdivovat Stalina a skončil v pekle
četba na 3 minuty
Právě farmáři měli o vězně velký zájem, protože nutně sháněli pracovní sílu na sklizeň bavlny. Při práci se Němci seznámili s místními pracovníky z černošské menšiny a ačkoli byli odchovaní nacistickou propagandou, stali se z nich přátelé.
"Černoši se neměli o nic lépe než vězni. Jediný rozdíl byl v tom, že naše ubytovny byly za ostnatým drátem," vypověděl Gerhard Hennes. Německé vojáky prý šokovalo, jak Američané s černochy zacházejí. "Museli za den nasbírat třikrát víc bavlny než my. Nesměli jíst spolu s bělochy v kantýně, nesměli vyrazit na stejnou promenádu. Žili v hrozných podmínkách, neměli na pořádné jídlo," popsal Hennes.
Aniž se zamysleli nad rasismem ve vlastní zemi, přednášeli Američané německým zajatcům o rovnosti mezi rasami a národy, aby je převychovali. Jim samým pak ještě trvalo celé dvě dekády, než přijali zákon o občanských právech zakazující rasovou segregaci.
