Začátkem července roku 1944 zahájila tehdy 24letá Ruth výcvik v ženském táboře Ravensbrück a hned za měsíc se stala velitelkou bloku. Na své nadřízené totiž zapůsobila nebývalou krutostí, se kterou přistupovala k vězněným ženám. Členka francouzského odboje Geneviève de Gaulle-Anthonioz po válce u soudu uvedla, že jedné z vězeňkyň Ruth podřízla hrdlo ostrou hranou lopaty.

Do Ravensbrücku byly přiváženy především ženy, které gestapo zadrželo kvůli jejich politickým postojům nebo účasti v odboji. Největší skupinu tvořily Polky, řada žen však pocházela také z Francie, Holandska, Ruska a Československa. V letech 1942 - 1945 se na mnoha vězněných ženách prováděly drastické lékařské pokusy, které často končily smrtí. Celkově táborem prošlo asi 150 tisíc žen, přičemž se odhaduje, že nejméně 90 tisíc z nich válku nepřezilo.

V nepatrné vzdálenosti od Ravensbrücku byl v roce 1942 vybudován vyhlazovací komplex Uckermark, kde byly likvidovány ženy starší 52 let a problémové mladé dívky. Právě sem byla počátkem roku 1945 převelena Ruth Closius-Neudeck, tentokrát opět coby nositelka vyšší funkce. S chutí se pustila do selekcí a do příchodu Rudé armády stihla poslat do plynových komor přes 3000 žen a jejich dětí.

Po válce byla dopadena a postavena před soud. Svůj podíl na vraždách nezapírala, nechápala jen, co bylo špatného na tom, že vězeňkyně bila bičem. "Přece je nebudu bít rukou, byly celé zavšivené," prohlásila štítivě.

Na konci července 1948 Ruth pohlédla do očí věhlasnému katovi Albertu Pierrepointovi. Jeho asistent si ten den poznamenal do deníku, že "s ní nebyla žádná práce".