Nacistická propaganda lákala svobodné ženy ve věku 21 až 45 let na snadnou a slušně placenou práci, ke které nebyla potřeba žádná kvalifikace či praxe. Šlo o pouhý dohled nad chovankyněmi ženské věznice, což mohla podle inzerátů zvládnout i žena v domácnosti nebo tovární dělnice. Do koncentračního tábora Ravensbrück, jenž zároveň fungoval jako výcvikové centrum pro ženské dozorkyně, se začátkem války hrnuly davy dobrovolnic. Postupem času bylo ale zapotřebí pracovních sil mnohem víc.

Od roku 1944 Ravensbrück nabíral nové dozorkyně přímo v továrnách v rámci nucené pracovní výměny. Do služby mohla být povolána každá žena či dívka ve věku 17 až 50 let, s výjimkou těhotných a matek dětí mladších 14 let. Povolávací rozkaz v té době přišel i 22leté řidičce tramvaje Wandě Klaff.

Wanda původně pracovala v továrně na výrobu džemů, brzy se ale provdala a nakrátko se stala ženou v domácnosti. Tramvaj začala řídit zřejmě po vzoru svého tatínka, který pracoval u železnice. Kdyby ji byl osud nezavál do pekla koncentračního tábora, možná by jízdou po kolejnicích strávila řadu dalších šťastných let.

Místo toho však byla Wanda v Ravensbrücku vycvičena jako dozorkyně a poslána do pobočného zařízení obávaného tábora Stutthof. Zde se záhy projevila coby jedna z nejsurovějších bachařek. Nebylo dne, aby některou ze svěřených vězeňkyň nezbila do bezvědomí. Nikdo nechápal, kde se v tak mladé dívce vzalo tolik krutosti.

Když potom Wanda po válce stanula před polským soudem, zdálo se, že si svou vinu vůbec neuvědomuje. "Jsem velice inteligentní," prohlásila. "Svou práci v táborech odvádím svědomitě a každý den zbiju aspoň dva vězně."

Tímto nešťastným výrokem Wanda svou inteligenci spíše popřela, protože si jím de fakto podepsala ortel smrti. 4. července 1946 byla oběšena po boku svých dalších surových kolegyň.

Historička z univerzity v Kansasu Shelly Cline poukázala na zajímavý fenomén, který provázel poválečné procesy se zadrženými nacisty: "Z obžalovaných mužů bylo odsouzeno jen 50%, zatímco ženy byly usvědčeny v 84% případů. Zdá se, že ženské dozorkyně si méně uvědomovaly, v jaké situaci se ocitly, a nevěděly, jak lhát ve svůj prospěch. Práci v táborech vnímaly jako službu vlasti a nechápaly, že páchají zločin."