Zdroj: Shutterstock.com
Oddaná Naděžda Krupská: Nechala milenku přespávat u Lenina, sama jí hlídala děti
Na ruských univerzitách prý profesoři rádi dávají studentům záludnou otázku: "Jaké bylo příjmení manžela Naděždy Krupské?" Pokud student odpoví "Krupský", je vyhozen od zkoušky. Správná odpověď je samozřejmě "Lenin", případně "Uljanov".
Naděžda Krupská bývá portrétována jako jeden ze symbolů bolševické revoluce. Přitom vůbec nepocházela z dělnické třídy, ale naopak ze šlechtické rodiny, která se i přes finanční problémy v carském Rusku těšila velké vážnosti. Gymnázium vystudovala s vyznamenáním a její dětství provázela silná víra v Boha. "Vyrostla jsem o samotě, bez možnosti sdílet své myšlenky a přání s jinými lidmi. Bůh byl jediný, kdo rozuměl mojí duši," přiznala později ve svých spisech.
V roce 1890 se 21letá Naděžda s církví rozloučila a začala se zajímat o marxismus. Připojila se k radikální diskuzní skupině v Petrohradě, kde také o čtyři roky později poznala svého budoucího chotě. V té době vyučovala zeměpis, historii a matematiku ve večerní škole pro dospělé. Už tehdy v ní zahořel zájem o oblast státního školství, v němž se po revoluci v roce 1917 silně angažovala.
Románek s Vladimírem Iljičem přerušila policie, která začala členy marxistické diskusní skupiny zatýkat. Lenin byl poslán na tři roky do vyhnanství a Naděždě bylo povoleno ho následovat pod podmínkou, že se za něho provdá. Svatba se musela odehrát v kostele, což Naděžda později označila za "komickou situaci".
Přestože její vztah s Leninem bývá vnímán jako sdílený politický zápal dvou revolucionářů, Naděžda ve vzpomínkách tvrdila, že byl nabit vášní. "Fakt, že o tom nepíšu, neznamená, že v našich životech nebyla žádná poezie nebo mladická vášeň," napsala.
Politicky byl pár ovšem velmi aktivní: Lenin s Krupskou překládali knihy o dělnickém hnutí v cizích zemích, vytvářeli vztahy se západními socialisty a připravovali půdu pro revoluci. Po návratu z exilu cestovali po Evropě; pobývali v Mnichově, Londýně, Ženevě i v Paříži.
Zdánlivě ideální manželství však bylo poznamenáno smutnou okolností: Naděžda trpěla onemocněním štítné žlázy, které se v té době nedalo léčit. Kvůli nemoci se jí nikdy nepodařilo otěhotnět.
V roce 1910 se navíc Lenin nechal očarovat magickou osobností vdané dámy francouzského původu Inessy Armandové, která už měla s mimomanželským vztahem předchozí zkušenost a stačila odrodit pět dětí. Manžel její avantýry tiše trpěl, protože ji bezmezně miloval. Inessa byla zvyklá podnikat cokoli, co si zamanula. A tentokrát si zamanula svést charismatického ruského revolucionáře.
Netrvalo dlouho, a Naděžda Leninovu nevěru odhalila. Dokonce mu nabídla, že z jeho života odejde. Ale Lenin se rozvádět nechtěl. S manželkou ho pojilo silné přátelství i politické ambice. Naděžda se nakonec zachovala nebývale moudře a Leninovi milenku "povolila". Inessa u nich často přespávala a když bylo potřeba, Naděžda jí hlídala děti. Trpělivost a tolerance přinesla pomyslné růže: Lenin se nakonec sám rozhodl milostný poměr s Inessou ukončit a napříště už zůstal manželce věrný.
Počátkem 20. let se Lenin začal potýkat s vážnými zdravotními problémy. Po mozkové mrtvici ochrnul a musel se učit znovu mluvit a psát. Naděžda mu byla pevnou oporou až do jeho smrti v roce 1924. Zbytek života strávila organizováním sovětského školství, zlepšováním stavu veřejných knihoven a kritikou Stalinova režimu. Stalin ji nenáviděl. Coby vdovu po milovaném otci revoluce ji však nemohl zlikvidovat jako jiné kritiky. Díky tomu zemřela přirozenou smrtí v roce 1939 krátce po svých 70. narozeninách.
