Naděžda Krupská: Byla tak oddaná, že povolila Leninovi milenku a hlídala jí děti

29. září 2019 četba na 3 minuty
Naděžda Krupská

Naděžda Krupská

Foto: Youtube

Revolucionář Vladimír Iljič Lenin byl posedlý bolševickými ideály a spolu s obdobně smýšlející manželkou Naděždou Krupskou sloužil sovětským rodinám za příkladný vzor. Jak ale soužití ve své době obdivovaných manželů vypadalo ve skutečnosti?

Bolševická ideologie hlásala, že by vztah dvou mladých lidí neměla spojovat fyzická touha, ale společná oddanost straně. Podobně se ostatně prezentovalo také Leninovo manželství s Krupskou. Pár se poznal v roce 1894 v petrohradské radikální diskuzní skupině, která byla trnem v oku policii ovládané carem. Lenin byl za účast v diskuzích zatčen a poslán na tři roky do vyhnanství. Naděžda ho mohla následovat pod podmínkou, že se za něho provdá, a to při řádném obřadu v kostele. "Byla to komická situace," napsala později ve svých pamětech. 

Naděžda přitom bývala v mládí velice zbožná. Narodila se do vážené šlechtické rodiny, vystudovala gymnázium a volné chvíle věnovala tichému rozjímání. "Vyrostla jsem o samotě, bez možnosti sdílet své myšlenky a přání s jinými lidmi. Bůh byl jediný, kdo rozuměl mojí duši," vzpomínala později. Bylo jí 21 let, když se s náboženstvím rozžehnala a začala se zajímat o marxismus. Zatímco její přítel a posléze manžel Vladimír Iljič toužil po celkovém převratu státního režimu, ona sama snila o reformě školství, která by z Ruska vymýtila negramotnost. 

Oba manželé byli politicky velice aktivní: překládali do ruštiny knihy o dělnickém hnutí v západních zemích, navazovali kontakty se zahraničními socialisty a připravovali půdu pro revoluci. Po návratu z exilu projeli celou Evropu, pobývali v Mnichově, Londýně, Ženevě i Paříži. 

Kvůli onemocnění štítné žlázy se Naděždě nikdy nepodařilo otěhotnět. Nemoc ovlivnila i její postavu - Naděžda během života přibrala viditelné kilogramy a stala se méně přitažlivou. I to byl možná důvod, proč se Lenin v roce 1910 zakoukal do jiné ženy. 

Jeho milenkou byla vdaná dáma francouzského původu Inessa Armandová, která už měla za sebou pět porodů i jeden mimomanželský románek. Se svým šarmem dostala každého muže, na kterého pomyslela. Lenin byl jedním z nich. 

Naděžda manželovu nevěru brzy odhalila a chtěla odejít. Lenin se však rozvádět nechtěl, k manželce cítil silné přátelství, a navíc ji hluboce respektoval pro její politickou angažovanost. Milostný trojúhelník nějakou dobu fungoval velice zvláštním způsobem - Inessa u Leninových často přespávala a Naděžda jí pomáhala s péčí o děti. Protože vlastní mít nemohla, byla ráda, že může občas pohlídat cizí. Lenin si jejího moudrého přístupu vážil a nakonec se s milenkou sám od sebe rozešel. 

Tím, že si Naděždu po svém boku udržel, učinil velmi dobré rozhodnutí. Počátkem 20. let se totiž u něj projevily vážné zdravotní problémy a byla to právě jeho manželka, kdo se o něj oddaně staral až do jeho skonu v roce 1924.

Naděžda si v mladém Sovětském svazu uchovala silné postavení i poté. Přeorganizovala systém státního školství, zakládala veřejné knihovny a dodnes je v Rusku uznávána jako významná osobnost, která se zasloužila o vzdělávání mládeže mezi světovými válkami. Jako jedna z mála si mohla dovolit kritizovat Stalinův režim, a také to s vervou činila. Stalin ji z duše nenáviděl, ale neodvážil se ji zlikvidovat jako jiné odpůrce. Přecijen šlo o vdovu po milovaném otci revoluce… Naděžda tak zemřela přirozenou smrtí v roce 1939 krátce poté, co oslavila 70. narozeniny.

Akční letáky