Bolševická ideologie hlásala, že by vztah dvou mladých lidí neměla spojovat fyzická touha, ale společná oddanost straně. Podobně se ostatně prezentovalo také Leninovo manželství s Krupskou. Pár se poznal v roce 1894 v petrohradské radikální diskuzní skupině, která byla trnem v oku policii ovládané carem. Lenin byl za účast v diskuzích zatčen a poslán na tři roky do vyhnanství. Naděžda ho mohla následovat pod podmínkou, že se za něho provdá, a to při řádném obřadu v kostele. "Byla to komická situace," napsala později ve svých pamětech.

Naděžda přitom bývala v mládí velice zbožná. Narodila se do vážené šlechtické rodiny, vystudovala gymnázium a volné chvíle věnovala tichému rozjímání. "Vyrostla jsem o samotě, bez možnosti sdílet své myšlenky a přání s jinými lidmi. Bůh byl jediný, kdo rozuměl mojí duši," vzpomínala později. Bylo jí 21 let, když se s náboženstvím rozžehnala a začala se zajímat o marxismus. Zatímco její přítel a posléze manžel Vladimír Iljič toužil po celkovém převratu státního režimu, ona sama snila o reformě školství, která by z Ruska vymýtila negramotnost.

Oba manželé byli politicky velice aktivní: překládali do ruštiny knihy o dělnickém hnutí v západních zemích, navazovali kontakty se zahraničními socialisty a připravovali půdu pro revoluci. Po návratu z exilu projeli celou Evropu, pobývali v Mnichově, Londýně, Ženevě i Paříži.

Kvůli onemocnění štítné žlázy se Naděždě nikdy nepodařilo otěhotnět. Nemoc ovlivnila i její postavu - Naděžda během života přibrala viditelné kilogramy a stala se méně přitažlivou. I to byl možná důvod, proč se Lenin v roce 1910 zakoukal do jiné ženy.

Jeho milenkou byla vdaná dáma francouzského původu Inessa Armandová, která už měla za sebou pět porodů i jeden mimomanželský románek. Se svým šarmem dostala každého muže, na kterého pomyslela. Lenin byl jedním z nich.

Naděžda manželovu nevěru brzy odhalila a chtěla odejít. Lenin se však rozvádět nechtěl, k manželce cítil silné přátelství, a navíc ji hluboce respektoval pro její politickou angažovanost. Milostný trojúhelník nějakou dobu fungoval velice zvláštním způsobem - Inessa u Leninových často přespávala a Naděžda jí pomáhala s péčí o děti. Protože vlastní mít nemohla, byla ráda, že může občas pohlídat cizí. Lenin si jejího moudrého přístupu vážil a nakonec se s milenkou sám od sebe rozešel.

Tím, že si Naděždu po svém boku udržel, učinil velmi dobré rozhodnutí. Počátkem 20. let se totiž u něj projevily vážné zdravotní problémy a byla to právě jeho manželka, kdo se o něj oddaně staral až do jeho skonu v roce 1924.

Naděžda si v mladém Sovětském svazu uchovala silné postavení i poté. Přeorganizovala systém státního školství, zakládala veřejné knihovny a dodnes je v Rusku uznávána jako významná osobnost, která se zasloužila o vzdělávání mládeže mezi světovými válkami. Jako jedna z mála si mohla dovolit kritizovat Stalinův režim, a také to s vervou činila. Stalin ji z duše nenáviděl, ale neodvážil se ji zlikvidovat jako jiné odpůrce. Přecijen šlo o vdovu po milovaném otci revoluce... Naděžda tak zemřela přirozenou smrtí v roce 1939 krátce poté, co oslavila 70. narozeniny.