Dovednost brzy číst
Schopnost naučit se číst dřív než ostatní, je jedna ze zřejmých známek vysoké inteligence. Hodí se proto vést svoje děti ke čtení, ať vidíte, jak jim tato dovednost půjde.
Do značné míry to ale funguje i obráceně. Ne jenom, že ti, kdo jsou chytří, se naučí rychle a snadno číst – ale už samotné čtení podporuje inteligenci.
Schopnost rozumět textu, mluvit o něm a rozebrat ho, je i v dospělosti skvělý způsob, jak si vylepšovat myšlenkovou kapacitu a takříkajíc ostřit mysl a mozek.
Pocit osamělosti a úzkost
Lidé s nadprůměrnou inteligencí mívají nezřídka problém zapadnout do kolektivu. Mají pocit, že jim okolí nerozumí, že je nechápe, obtížně se jim komunikuje.
Ostatně už od dětství se takový člověk začne kolektivu zajídat, obzvlášť pokud se nepotřebuje příliš učit pro dobré výsledky, často se hlásí, případně je za notorického problémistu, protože diskutuje s učiteli – eventuálně látku snadno chápe, takže se nudí a vyrušuje.
Lidé s vysokým IQ (tedy vysoko logicko-matematickou inteligencí) mívají vyšší platy, ale hůř si hledají partnera. Je pro ně těžší nalézt někoho, kdo by „byl jako oni“, „na stejné vlně“, rozuměl jejich způsobu vyjadřování i jim samotným.
K tomu se často přidávají pocity úzkosti a deprese nebo náběhy na depresi, čímž trpí i osoby s vysokou jazykově-verbální inteligencí. To je dáno přinejmenším dvěma faktory.
Chytří lidé často hloubají o věcech, které mohli říct nebo udělat jinak. Převalují a omílají si v hlavě situace a rozhovory, donekonečna je analyzují. Zvažují, co mohlo být lepší, místo toho, aby záležitost přešli. Kvůli tomu jsou neklidní, úzkostliví a špatně spí, je pro ně obtížné relaxovat.
Druhou část problému tvoří schopnost přemýšlet nejen o svém bezprostředním okolí, ale i o globální situaci. Takoví lidé shromažďují informace, pozorují, rozebírají. Snadno se tak začnou trápit věcmi, které jsou mimo jejich kontrolu, s nimiž nic nezmohou, jenom se jimi užírají. Z toho vyplývají úzkostné stavy, případně další psychické problémy.
Schopnost hrát na hudební nástroj
Pozoruhodná je také souvislost nadprůměrné inteligence se schopností zvládnout nějaký hudební nástroj – nejlépe ještě v dětském věku.
Vlastně nezáleží na tom, zda jde o klavír, housle (i když ty jsou nepochybně hodně náročné), flétna, kytara nebo cokoliv jiného. Jedinou výjimku představuje zpěv, ten na inteligenci nemá žádný vliv.
A podobně jako u čtení a objevování světa knih: i pokud jste se jako dítě na nic hrát neučili, začít se klidně v dospělosti věnovat hudbě pomáhá udržet mozek v kondici.
Pokud tedy o vás platí některý ze tří výše uvedených bodů, vězte, že jste velmi pravděpodobně nadprůměrně chytří; navzdory tomu, že některé z těchto jevů byste si s intelektem nejspíš nespojovali.
Zdroje: elle.hu, www.novinky.cz, apas.cz
Sledujte nás v Google Zprávách