Nahota, intimní partie a některé další lidské biologické potřeby se staly nepřijatelné až v novověku. Naopak i středověk vnímal určitě činnosti, jako veřejné projevy lásky nebo partie lidského těla, za přirozené součásti každodenního života středověkého člověka. Ani odborná literatura přesně neuvádí, kdy došlo ke změně názoru na lidskou nahotu. Ranný středověk ale rozhodně razil, že co je na nahotě přirozené, by mělo být vidět, stejně jako určoval, co by mělo být skryto a komu.
Prudérní středověk? Ale kdeže!
I středověké obrazy a rytiny často ukazují nahotu – tradovalo se totiž, že nahota odpuzuje nepřátele, a dokonce i démony. Vždyť známe i z mnoha filmů, jak ženy i muži odhalili na nepřítele holý zadek! Pokud jste si mysleli, že se jednalo o novodobé ztvárnění, pak jste na omylu!
Možná bychom byli nad přirozeností středověkých obyvatel překvapeni. Producírovali se totiž často nazí i na veřejných místech, pokud jejich šaty promokly, nebo musely být nečekaně vyprány. Většina lidí totiž neměla nabité skříně, jako máme dnes, a měli jen jednu košili, nebo jedny šaty na práci a druhé, lepší, si šetřili pro speciální události. Když horší oblečení přes den propotili, nechávali jej v noci vyvětrat a spali nazí.
Žena nosí strofium během sexu (Casa del Centenario, Pompeje)
Láska je věcí veřejnou – proč ji skrávat?
A dokonce ani veřejné projevy lásky, včetně těch nejintimnějších, nebyly leckdy skrývány. Muži a ženy totiž při poutních cestách spávali společně. Ve Francii a Španělsku se hovořilo o poutnících nahých nebo polonahých, sdílejících jednu postel a jednu přikrývku. Podobně tomu bylo třeba i mezi mnichy.
Církev ještě tehdy nahotu prostého lidu nekritizovala, ale starala se o to, aby nepronikala do náboženských obřadů, procesí a mší.
Ve starověkém Egyptě byla nahota jedním ze symbolik krásna, ženy byly nahoře bez a tanečnice dokonce zcela nahé
A jak to bylo ještě dříve?
Podíváme-li se navíc do doby ještě dávno před středověkem, v pravěkých jeskyních najdeme lidi s kožešinami chránícími je před mrazem, ale u ohně sedící jen naprosto spoře oděni. Nahota nikoho nepohoršovala. Primitivní národy navíc známe jen v bederních rouškách a jedinými ozdobami byly často jen šperky nebo tetování. U některých národů jsou navíc prsy žen a penisy ještě přizdobovány, aby poukazovaly na plodnost a zdraví.
I staří Egypťané se moc nezahalovali, a ctili krásu a přirozenost těla. Schválně chodili polonazí a vystavovali se na odiv. Muži nosili jen roušku a ženy chodily nahoře bez, tanečnice byly leckdy dokonce úplně nahé. Samozřejmě i zde pak nastalo období, kdy byla nahota odsuzována a některé fresky přemalovány.
Freska nahých žen v Knossu
A stejně tomu bylo i v Řecku nebo Římě – tělo mělo ladit s duší a lázně, pravidelné cvičení a životospráva měla právě poukazovat na lidskou krásu a dokonalost. Muži chodili často zcela nazí a ženy se zahalovaly látkou, které stejně nic nezakryla. Vždyť i řecké bohyně byly zobrazovány nahé!
Postupné zahalování
První pánské spodky se objevily ve 13. století, a sahaly až po lýtka, později byl přidán i poklopec. A první kalhotky se objevily v nevěstincích a s těmi dnešními neměly nic společného! A pak přišlo další zahalování, které vyvrcholilo v 19. století zejména v těch nejprudérnějších zemích, kde vlád protestantismus.
Bohyně s holými prsy na augustanském oltáři míru
Spodní prádlo začaly dámy více používat až ve druhé polovině 19. století, spolu s textilním rozmachem. A kdy tedy došlo zase ke krácení a minimalismu? „Kalhotkový zvrat“ přinesla ve 20. století britská návrhářka Lucy Duff-Gordon, která délku kalhotek rapidně zkrátila. I přesto by se dnes zřejmě i ona červenala. Zato středověcí lidí by byli úplně v pohodě!
Zdroje:
