V dobách, kdy nebyly žádné dnešní vymoženosti, čelili námořníci při dlouhých plavbách problému, jak se nasytit. Podmínky na lodích byly velmi drsné, a to nejen ty hygienické, a zásoby se mohly rychle vyčerpat, takže námořníci neměli co jíst. Potýkali se s omezeným prostorem, nepříznivým počasím, střety s domorodci, útoky pirátů… a hlavně s nekvalitní potravou.

Co tedy na moři při dlouhých plavbách jedli a jak se jim podařilo přežít?

Skromná strava založená na tvrdém chlebu a soli

Před vyplutím vše vypadalo dobře, protože podpalubí lodi bylo naloženo čerstvými potravinami. I na těch se ale několikaměsíční i delší plavby podepsaly. Na lodě se naložily mléčné i masné výrobky, mouka, obiloviny, zelenina a samozřejmě alkohol, navíc nebylo neobvyklé na lodi chovat i živou drůbež, prasata, kozy, a dokonce i krávy.

Ač kapitán byl před zahájením plavby zásobený i drahým vínem a čerstvým ovocem, postupně se situace na lodi zhoršovala. Zásadním problémem byla pak absence vody, často proto pili i zkaženou.

Jedním z hlavních zdrojů obživy námořníků v této době byl tzv. hardtack, což byl druh chleba vyráběný z mouky, vody a soli. Tento chléb byl velmi trvanlivý a vydržel i několik měsíců, aniž by se zkazil, což z něj činilo ideální potravinu pro dlouhé plavby.

Byl však samozřejmě logicky velmi tvrdý a suchý, takže se špatně žvýkal a polykal. Aby se stala jeho konzumace snesitelnější, námořníci ho často před konzumací namáčeli do vody nebo čaje, aby změkl.

Na to, co námořníci jedli, se podívejte v tomto videu, kde dokonce uvidíte, jestli byste si na slaném jídle dnes pochutnali:

Zdroj: Youtube

Maso a ryby

Další běžnou potravinou námořníků bylo solené maso, obvykle hovězí nebo vepřové.

Aby se maso uchovalo, bylo silně nasoleno a poté uloženo v sudech nebo bečkách. Sůl sice pomáhala zabránit zkažení masa, ale zároveň ho činila velmi slaným a tuhým. Stejně jako v případě chleba, i maso museli námořníci namáčet ve vodě, nebo ho vařili ve vodě se zeleninou a dalšími přísadami.

Jistě vás napadne, že základem stravy námořníků byly také ryby. Ano, skutečně s sebou mnohé lodě vozily sítě a rybářské náčiní, které sloužilo k lovu ryb po cestě, ale, jak jsme již psali, chytání ryb nebylo vždy snadné.

Nejenže samotný oceán mohl být nepředvídatelný a nebezpečný, ale námořníci ani neměli dostatečné znalosti o rybách, které mohli jíst, takže jim hrozila otrava. Někteří námořníci navíc věřili, že rybolov přináší smůlu a může vést k bouřím nebo jiným katastrofám, proto se mu pokud možno vyhýbali.

Místo masa se tedy nejčastěji na lodích jedly fazole, hrách, ovesné vločky a sýr, většinou rovněž v sušené a konzervované podobě. Kvalita těchto potravin se však mohla značně lišit a podléhaly zkáze. Námořníci často bojovali s potravinami napadenými červy a hmyzem. Z mnoha dalších důvodů mohly být potraviny nepoživatelné.

Tehdy se údajně námořníci uchylovali i k lovu krys, který se pro ně stal všestranným byznysem.

Kurděje a další problémy

Navzdory těmto problémům dokázali námořníci na těchto základních potravinách přežít několik měsíců nebo dokonce let. Nedostatek rozmanitosti a špatná kvalita potravin se však podepsaly na jejich zdraví. Námořníci často trpěli kurdějemi, nemocí způsobenou nedostatkem vitaminu C, který byl jinak bez problémů získali z čerstvého ovoce a zeleniny.

Proti kurdějím si námořníci často brali s sebou sudy s limetkami nebo citrony, které byly bohaté na vitamin C.

I když moderní námořníci mají přístup k širšímu sortimentu potravin a lepším metodám jejich uchovávání, i tak odkaz těchto základních potravin žije dál v tradičních pokrmech mnoha námořnických kultur, zejména u ostrovních národů žijících stále primitivním způsobem života.

pictolic.com, afrinik.com