Zrození Nan Madol
Dle legendy, která je stále živá a mnoho místních ostrovanů ji dodnes věří, dvojčata – černokněžníci Olisihpa a Olosohpa z mýtického Katau hledali místo, kde by mohli uctívat své bohy. Do oka jim padla laguna s korálovými útesy u východního pobřeží ostrova Pohnpei (též Ponape) v Tichomoří. Na nich vystavěli posvátný oltář pro své rituály. Pomocí magie a létajícího draka pak vzduchem přenesli obrovské kameny na stavbu ostrova a města Nan Madol. Když starý Olisihpa zemřel, jeho bratr se stal prvním saudeleurem – náčelníkem pozdější záhadné a vyspělé kultury Saudeleur, která ostrovům vládla po staletí…
A můžeme začít rozplétat nitky klubka „neznáma“, lépe řečeno spíš se pouze seznámit s těmi, o kterých se něco ví.
Za známým neznámého
Jen ruiny zbyly z kdysi významného města Nan Madol, ve kterém na devadesáti dvou ostrovech uměle vybudovaných na korálových útesech žilo asi tisíc obyvatel. Vládla jim vysoce privilegovaná vrstva údajně tyranských panovníků. Rozkládalo se zhruba na 81 hektarech, je to však jen odhad, protože většina zarostla džunglí mangrovníků. Dnes je badatelé dělí na dvě části: na dolní Madol Powe – menší ostrůvky a horní Madol Pah – pár větších ostrovů.
Město měla začít budovat dynastie Saudeleurů, potomků dvou neznámých bratrů někdy v roce 900 až 1 200 n. l. Zde se začíná proplétat zmíněné klubko neznámého s tím, co se ví či předpokládá. Malá ostrovní říše po sobě nezanechala, byť jen jedinou písemnou zmínku. Vše, co se o ní ví pochází jen z ústních vyprávění předávaných z generace na generaci. Kdo byli ti dva bratři? Dle legendy čarodějové, dle jiných ústních vyprávění bratři připluli na velkém člunu se sedmnácti muži a ženami ze vzdálené země jižně od Pohnpei. V legendě i vyprávění domorodců ale byli neobvykle vysokého vzrůstu...
Následující video vás vezme do záhadného Nan Madol:
Jako pírka…
Ať město založili Olisihpa a Olosohpa či kdokoli jiný, vybudování ostrovů a staveb je pro dnešní badatele naprosto ohromujícím technologickým zázrakem! Na stavbu umělých ostrovů použili neznámí zakladatelé „supercivilizace“ mnohatunové čedičové balvany i korálové oblázky a zpevnili je čedičovými sloupy. Ze stejných přirozeně tvarovaných pěti nebo šestihranných sloupů o hmotnosti až padesáti tun vystavěli vyvýšené plošiny obehnané zdmi. Sloupy se staly i stavebním materiálem pro obřadní místa, hrobky a krypty, kde jsou pohřbení vládci ostrovů. Vše je postavené bez pojícího materiálu „křížením“, podobně jako sruby. Kde stavitelé sloupy vzali?
Vědci zmapovali několik možných nalezišť kamene na ostrově. Nejbližší čedičová hora je nejméně 40 kilometrů vzdálená. Nedokážou si však vysvětlit, jak je stavitelé dopravili na mělčiny, vztyčili a sestavili. To zůstává záhadou. Stejně neuvěřitelné je, že tvoří asi jen čtyřicet procent staveb. Odkud pochází zbytek monolitů? I to je hádanka. Předpokládá se, že se použilo nejméně 750 tun čediče a vybudování celého ostrovního města trvalo 200 až 300, možná 400 let.
Následující video přibližuje záhadu stavby i legendu:
Každý z ostrovů měl svůj vlastní účel. Na většině těch menších bydleli prostí obyvatelé, dle předpokladů v chýších z přírodních materiálů. Na jiných se připravovala strava, stavěly kánoe nebo vyráběl kokosový olej. Na jednom v Madol Pawe bylo královské pohřebiště, které obklopovaly přes sedm metrů vysoké (dosud zachované) zdi. Na těch větších ostrovech nejspíš sídlil panovník s rodinou a elita a byly centrem moci. „Prostor“ to jsou kanály mezi ostrovy, které je spojovaly. Ten nejdůležitější byl vybudovaný tak, aby se k ostrůvku s názvem Ihned dostalo mořské božstvo – posvátní úhoři. Ostrůvek byl střediskem náboženství, kde kněží pořádali své rituály a úhoře krmili vnitřnostmi pro tyto účely chovaných a krmených želv.
Nan Madol opuštěný
Dle ústních podání bratří Olisihpa a Olosohpa vládli moudře a spravedlivě. Olosohpa se oženil s ženou z místního kmene a založil dynastii, v jíž čele postupně stanulo šestnáct panovníků. Z nich se však stali krutovládci, s domorodci zacházeli jako s otroky a vybírali vysoké daně v podobě zemědělských produktů a ryb. Posledního tyranského vládce z rodu Saudeleurů svrhnul v roce 1450 dobyvatel Isohkelekel a vládu převzali Nahnmwarkisové. Ostrovům panovali asi do 30. let 17. století. Poslední panovník spáchal sebevraždu, když v tůni spatřil svou stárnoucí tvář. Po jeho smrti byl Nan Madol opuštěný, ač se zde až do 19. století příležitostně konaly náboženské obřady.
Odkud pocházeli záhadní bratři? Byli to mimozemšťané? Co je vedlo začít budovat ostrovy bez zdroje pitné vody a ani kousku půdy na pěstování plodin? A proč byli ochotní přepravovat tuny materiálu na jeho výstavbu ze vzdálených míst a jak to dokázali? To zůstává tajemstvím mangrovníků a průzračných vod laguny. I přes působivou přírodní scenérii stavby z černého čediče vyvolávají stísněný pocit. Dnešní obyvatelé Pohnpei ruiny považují za posvátné místo, kde noci patří duchům. Přestože Nan Madol navštíví jen hrstka turistů, je jednou z nejvýznamnějších lokalit na seznamu světového dědictví UNESO, kam byla zapsaná v roce 2016.
Zdroje: www.smithsonianmag.com, www.khanacademy.org, www.atlasobscura.com
