Australanka Nancy Wake byla skutečným maskovaným postrachem. Na jednu stranu kráska v hedvábných punčochách, na straně druhé vraždící monstrum, před kterým se nacisté třásli strachy. Kapitán Henri Tardivat z francouzského odboje ji označil za „nejženštější" bytost, kterou kdy poznal, zatímco Němci vypsali na její hlavu odměnu 5 miliónů franků. „Její kuráž je nepopiratelná a její mozek fungoval rychle a přesně jako brusle na ledu,” vzpomínal na Nancy Australan Russell Brandon. Díky mnoha vyznamenáním od Britů a Francouzů, byla pravděpodobně nejvíce vyznamenanou ženou 2. světové války.

Na její netradiční příběh se podívejte na videu:

Zdroj: Youtube

Životní ztráty

Nancy se narodila na předměstí Roseneath ve Wellingtonu na Novém Zélendu, ale ještě jako dítě se přestěhovala s rodinou do Sydney a pak do Paříže. Ve Francii se později i vdala – vzala si francouzského průmyslníka Henriho Fioccu. Luxusního života se vzdala, když se setkala a spřátelila se s britskými důstojníky, kteří byli v zajetí ve městě, a nakonec jim pomohla uniknout do Španělska. Když Francie podlehla nacistickému Německu, začala pracovat jako poslíček pro únikovou síť Pata O'Learyho, neboli francouzské hnutí odporu, kde pomáhala spojeneckým letcům vyhnout se zajetí Němci a uniknout do neutrálního Španělska. Němci se ale o její aktivitě dozvěděli, popravili jejího manžela a Nancy sama utekla do Španělska, a pak dále do Anglie.

Nadlidské výkony křehké ženy

V Anglii se Nancy připojila k Special Operations Executive (SOE) pod krycím jménem Hélène. Pod tímto jménem pro ně léta pracovala v řadě nebezpečných akcí. Od dubna 1944 až do osvobození Paříže v srpnu téhož roku, sloužila Wake jako top britská agentka v Němci okupované Francii. Skákala padákem, vyhazovala do vzduchu tratě, vloupávala se do strategických továren, dokonce se zúčastnila i bitvy mezi Makisty a velkou německou silou v červnu 1944, po níž pak údajně ujela 500 kilometrů na kole, aby poslala situační zprávu SOE do Londýna.

Za svého života i po něm pak obdržela Nancy Wake řadu ocenění své chrabrosti i činů. Svůj život pak sama shrnula v autobiografii Bílá myš, což byla přezdívka, jakou jí titulovali Němci.

„Je to ta nejženštější bytost, kterou znám," tvrdil o ni její kolega Tardivat, "ale když začnou boje, pak je jako pět mužů."

Bílá myš

Protože pracovala velmi dobře, její identitu se Němcům dlouho nepovedlo odhalit. Gestapo ji proto dalo přezdívku Bílá myš, právě pro její schopnosti vždy uniknout. Toto štěstí ji ale opustilo v roce 1943. Tehdy byla zajata během zásahu v Toulouse, a tehdy se štěstí zase objevilo. Němci ji neidentifikovali, takže se dostala zpět k organizaci.

I v Anglii byla přidělena na speciální operace, z nichž většinu prováděla ve svých pověstných hedvábných punčochách. V regionu Auverge v té době bojovalo proti 22 tisícům vycvičených Němců jen 8 000 mužů pod velením Henriho Tardivata. Do této akce byla Nancy nasazena. Měla za sebou celu řadu neuvěřitelných činů a často jen o vlásek unikla smrti.

Zdroj: Youtube

Až po válce se Nancy dozvěděla o tom, že její muž byl gestapem zabit. O všechen majetek přišla, složila sál jako zpravodaj a znovu se vdala. Zemřela pak v roce 2011 ve věku 98 let a jejím posledním přáním bylo rozprášit její popel nad horami, kde bojovala.

Zdroje:

en.wikipedia.org, www.imdb.com, allthatsinteresting.com