Napalm byl vyvinut byl v roce 1943 v průběhu druhé světové války skupinou amerických chemiků vedenou harvardským chemikem Louisem Fieserem. Název hořlaviny, NAPALM je ve skutečnosti zkratkou pro Naphthenic Petrol Acid Palmitate (neboli benzin zahuštěný kyselinou palmitovou).

Při použití v uzavřeném prostředí, které nebylo přímo zasaženo ohněm, napalm ve skutečnosti způsobil otravu oxidem uhelnatým. Účinky oxidu uhelnatého byly dobře známy po skončení druhé světové války, protože to byl jeden z hlavních plynů používaných v plynových komorách koncentračních táborů.

Zdroj: Youtube

Co je napalm?

Napalm je zápalná látka, která je vyráběná zahušťováním běžně dostupného naftového paliva. Právě toto zahušťování zvyšuje nízkou přilnavost a snižuje vysokou rychlost hoření látek. Bez této úpravy většina hořlavých tekutin shoří nebo steče z cíle dříve než ho stačí zapálit.

Jako zahušťovadlo se používají nejrůznější látky: Od běžného motorového oleje, přes mýdlo, polystyren, dentakryl až k naftenátu a palmátu hliníku, který dal napalmu i svůj název.

Jak fungoval napalm na vzduchu?

Napalm způsobil těžké popáleniny po celém těle, nesrovnatelné s klasickými popáleninami od ohně. Lidská kůže se po zasažení napalmem pokryje viskózním magmatem, které připomíná dehet. Napalm způsobuje rány, které jsou příliš hluboké na hojení. Při kontaktu s lidmi se napalm okamžitě přilepil na kůži a roztavil maso. Navíc neexistuje způsob, jak tento oheň uhasit, kromě jeho udušení, které způsobuje nesnesitelnou bolest. V panice se mnoho obětí pokusilo oheň setřít, což však v důsledku způsobilo další rozšíření ohně a oblasti popálenin.

Díky těmto děsivým vlastnostem byl napalm byl mezi jeho uživateli opravdu populární a pro ty, kdo jej zakusili na vlastní kůži, se stal noční můrou.

Napalm ve válce

První světová válka představila světu mnoho nových zbraní; byla první globální mechanizovanou válkou, kdy byly použity tanky a bojová letadla. Co je zajímavé, že rovněž byly poprvé použity i první funkční plamenomety, které však ještě postrádaly účinnost, protože používaly pouze zapálený benzín, který rychle shořel a způsobil minimální škody.

Zbraň se poté dále vyvíjela. Například US Chemical Warfare Service přidala do benzínu gumu, a vytvořila tak jakousi želé směs, která hořela déle, hůře se hasila a lepila se na oběť, což vedlo ke smrtelným zraněním. Zprvu se zdálo, že půjde o ideální řešení pro americkou armádu. Po vstupu do války v Pacifiku se ale ukázalo, že je zde nedostatek přírodního kaučuku a armáda byla nucena najít vhodnou náhradu. A tak se narodil napalm, coby již zmíněná směs kyseliny naftenové a palmitové přidané ke klasické přísadě - benzínu.

Zbraň byla nejprve testována při náletech na Berlín a později na Tokio, kde způsobila masovou paniku poté, co ohnivá bouře zahltila přes 100 000 lidí.

Později ve válce začaly americké bombardéry shazovat napalmové bomby, které se ukázaly být mnohem ničivější než plamenomety. Napalmová bomba mohla zanechat obrovskou oblast pohlcenou neuhasitelným ohněm. Použití napalmových bomb svržených rychle se pohybujícím letadlem nezaručovalo velkou přesnost, což mělo opět za následek mnoho civilních obětí.

Ve válce v Koreji americká armáda tvrdila, že napalm je „nejvýznačnější zbraní“, která pomohla vyhrát válku proti Severní Koreji a čínským spojencům. Napalm se stal nezbytnou zbraní každé moderní vojenské síly. Přestože její důsledky byly nelidské, účinnost zbraně převážila její krutost.

Zdroj: Youtube

Válka ve Vietnamu

Ve Vietnamu používání napalmu zavedli nejprve Francouzi a později jejich američtí nástupci. V jejich rukách napalm často způsobil mnoho vedlejších škod, protože oheň nebylo možné nijak zastavit. Proto se hovoří o vietnamském hořícím pekle.

Napalmový déšť je samozápalná směs napalmu s koncentrovaným peroxidem vodíku (H2O2). Jde o směs vyvinutou pro letecké útoky, při postřiku ve výšce 50-100 metrů nad terénem se sama zapaluje. Tento jev je způsoben rozkladem peroxidu vodíku, při kterém se uvolňuje teplo a kyslík, což vytváří podmínky pro vznícení vlastního napalmu.

Poté, co byl napalm prohlášen za vítěznou zbraň korejské války, byl součástí amerického arzenálu od samého začátku konfliktu ve Vietnamu. Mezi lety 1963 a 1973 bylo na Vietnam svrženo 388 000 tun napalmu, což je desetinásobek množství použitého v Koreji (32 357 tun) a téměř dvacetkrát více, než bylo použito v Pacifiku (16 500 tun). Napalm použila americká armáda a její spojenci v plamenometech k vyklízení bunkrů, foxholes a zákopů. I když plameny nemohly proniknout do bunkru, oheň spotřeboval dostatek kyslíku, aby uvnitř způsobil udušení.

Existují navíc zprávy, že ve Vietnamu byly plamenomety často používány k vyklízení nebo ničení „nepřátelských vesnic“, což nepřímo znamená proti civilistům. Napalm se stal psychologickou zbraní, protože nepřítel se děsil pekla na zemi způsobeného jeho používáním.

Svědectví

Jedna z nejikoničtějších fotografií pořízených během války ve Vietnamu zobrazovala vyděšené děti prchající před napalmovým útokem. Malá dívka z fotografie, Kim Phuc, později uvedla:

„Napalm je ta nejstrašnější bolest, jakou si umíš představit. Zatímco voda se vaří při 100 stupních Celsia, napalm generuje teploty 800 až 1 200 stupňů Celsia. “

Mezi americkou veřejností se napalm stal symbolem vší hrůzy, která má spojení s válkou ve Vietnamu. Jednalo se o první konflikt mezinárodně vysílaný v televizi. Ačkoli bylo dobře známo, že zbraň byla použita v Pacifiku a v Koreji, veřejnost nikdy předtím její účinky přímo neviděla.

Protiválečné hnutí začalo protestovat proti užívání napalmu v roce 1966 a vyzvalo k bojkotu společnosti, která vyráběla napalm pro americkou armádu - The Dow Chemical Company. Až v roce 1980 Úmluva OSN o určitých konvenčních zbraních (CCWC) prohlásila použití napalmu proti koncentraci civilistů za válečný zločin. Řada zemí nepodepsala tento protokol, který vstoupil do kánonu mezinárodního práva v roce 1983.

Spojené státy podepsaly úmluvu přibližně 25 let poté, co ji přijalo Valné shromáždění, 21. ledna 2009: První celý den prezidenta Baracka Obamy v úřadu. Jejich ratifikace však podléhá výhradě, která říká, že může smlouvu podle svého uvážení ignorovat, pokud by to zachránilo civilní životy.

Po válce ve Vietnamu se napalm aktivně používal v Západní Sahaře (1975-1991, marockými silami), Íránu (1980-1988), Iráku (1980-1988, 1991), Angole (1993), Argentině (1982) a Jugoslávii ( 1991-1996).

Napalm je též hojně zneužíván teroristickou skupinou IRA. Zakopaný barel s napalmem je položený na výmetné náloži a při jeho aktivaci vybuchne výmetná nálož, která vymrští barel s 200 litry napalmu do výše asi tak 10 až 20 m a rozstříkne hořlavinu do širokého okolí (60-100 m).

Zdroje:

cs.wikipedia.org/wiki/Napalm, www.warhistoryonline.com, www.vietnam.psyo.cz, www.specialista.infa, www.idnes.cz