Zdroj: Wikimedia Commons - Volné dílo
Napoleon v Rusku čelil zákeřnému nepříteli. Jeho vojsko zničil malý parazit
Při hloubení výkopů ve Vilniusu se náhle objevily pod radlicí buldozeru lidské kosti. Tisíce kostí. Podobné nálezy nejsou na území bývalého Sovětského svazu neobvyklé a většinou se jedná o oběti teroru KGB či nacistů. Tentokrát však šlo o vojáky Napoleonovy Grande Armée, které kolem roku 1812 zahubil děsivý nepřítel: malá veš.
V učebnicích dějepisu se většinou mluví o tom, jak Napoleonovo vojsko, čítající na tu dobu původně ohromujících 600 000 vojáků, postupně zdecimoval na pouhých 30 000 (a z toho byl jen 1 000 bojeschopných) nedostatek proviantu, zima a partyzánská taktika ruských sil pod vedením generála Kutuzova. Ovšem nejvíce Francouzů a dalších vojáků ze zemí Napoleonem ovládané Evropy měl podle forenzní analýzy ostatků na svědomí skvrnitý tyfus, který velice účinně přenášely vši, jimiž byla do té doby neporazitelná armáda zamořena.
Napoleon Bonaparte byl v roce 1812 na vrcholu. Ovládal Evropu od Španělska po hranice Ruska, s nímž po vítězstvích uzavřel mírovou smlouvu. Francouzské hegemonii vzdorovala jen Británie, královna moří a oceánů. Tu hodlal Napoleon srazit ovládnutím Indie, kam vedla cesta přes Rusko. Záminkou se mu stalo ruské narušování kontinentální blokády namířené vůči Británii.
Kampaň začala drhnout od počátku
Grande Armeé vyrazila, ale s postupem na Ruskem ovládaný východ Polska narazila na méně kulturní území, než s jakým se setkávala doposud (pokud nepočítáme Napoleonovu egyptskou expedici na počátku jeho kariéry).
Dobové zápisy svědčí o šoku z neuvěřitelně špinavých vesnic s nuznými a zanedbanými obyvateli. Navíc i špatné, dešti rozmočené cesty a větší vzdálenosti od pevného zázemí komplikovaly zásobování ohromné armády. Jednotky se proto snažily zásobovat z místních zdrojů. To provázelo rabování a násilnosti. Zřejmě tady nahromaděné jednotky chytily vši infikované tyfem, a ty se začaly šířit doslova jako lesní požár, protože jejich množení stimulovalo horké léto.
Přes veškerý lesk ilustrací parádních napoleonských uniforem byl průměrný voják té doby několik dní nemytý, zpocený a v jednom oblečení strávil řadu dní. Špatná voda a nedostatečná hygiena stály na počátku pohromy i přesto, že zdravotní péče a celkové týlové zabezpečení francouzských jednotek bylo v té době nejlepší na světě. Během prvního měsíce kampaně ztratil Napoleon kvůli tyfu a dalším nemocem 80 000 vojáků, někteří zemřeli, jiní nebyli bojeschopní. Kvůli nedostatku píce uhynulo přibližně 20 000 koní.
Malé vši zanechávaly v oblečení a na kůži vojáků výkaly, které obsahovaly bakterii tyfu. Stačilo malé poranění a propukla nemoc provázená vysokými horečkami, vyrážkou, sinalou barvou v obličeji a končící zpravidla smrtí. Vojáci byli podle některých dobových svědectví v podstatě pokryti mraky vší.
Napoleon doufal, že ho spasí vítězství
Obrovské nebojové ztráty vedly velitele k tomu, aby Napoleona varovali, že situace je nebezpečná a armáda ztrácí rapidně sílu. Napoleon doufal, že ho spasí vítězství. Taktika spálené země, kterou ruská protistrana praktikovala však neposkytla francouzským vojákům čas ani zdroje pro obnovení sil, a to ani po slavné bitvě u Borodina a obsazení Moskvy.
Armáda, sice stále vítězná, byla již zdecimována na 90 000 duší. Napoleon se musel potupně stáhnout. Čekaly jej jen slavné porážky, včetně té poslední u Waterloo. Z Ruska ustupující francouzské jednotky budovaly obranné příkopy kolem svých ležení a do nich pak pohřbívaly své mrtvé. Jeden z takových hrobů odkryl i bagr u Vilniusu.
