Zdroj: Wikimedia Commons, Screenshot from the movie Dracula (1958), Volné dílo, https://commons.wikimedia.o
Naražení na kůl: Krutý způsob popravy, který se používal až do dvacátého století
Naražení na kůl byla účinná, odstrašující pro okolí a ideální pro pomstychtivé soudce. Než odsouzený zemřel, mohlo to trvat i dva dny a navíc stále byl při vědomí.
Tato metoda mučení a popravy byla určena především pro zločince, kteří se provinili proti státu a často byla používána v době války za účelem potlačení vzpoury, potrestání zrádců nebo porušení vojenské disciplíny. Určena byla také pro homosexuály, majetné lapky, obchodníky a politiky. Na území dnešní České republiky se moc nevyužívala. Tuto metodu chtěl sice zavést Vladislav II. Jagelonský, setkal se však s odporem, a proto byla použita jen výjimečně.
Různé propichování těla ostrým dřevěným kůlem, spouštění odsouzeného nebo tzv. bambusové mučení, kdy tělem pronikl ostrý bambusový výhonek a procházel jím až na druhou stranu, se během staletí používalo napříč planetou. Nejrozšířenější však bylo jednoduché nabodnutí na kůl.
Odsouzeného nejdříve kat svlékl, svázal a položil na břicho, do řitního otvoru mu zabodl dřevěný kůl, který byl namazaný tukem, aby klouzal. Kat si mohl pomoci palicí nebo také párem koní, kteří ho na kůl doslova navlékli. Kůl byl natlačen tak daleko, aby rovnou nevyšel z těla, ale tělo odsouzeného se vlastní váhou díky gravitaci na něj časem nasunulo. Kůl mohl vyjít buď ústy, zády nebo hrudníkem. Pro zvětšení utrpení byl použit kůl se zaoblenou špičkou, která nepropichovala vnitřní orgány a nezpůsobila tak vnitřní krvácení a rychlejší smrt.
Doba trvání utrpení se lišila podle šikovnosti kata. Historici uvádění rozsah od několika sekund po několik dní. Záleželo vždy na tom, jak přesně byl kůl do těla zaveden. Pokud se dostal k důležitým orgánům, které poškodil, byla smrt rychlá. Přesně takto uvažovali i osmanští vojáci za arménské genocidy na počátku 20. století, kteří na kůly napichovali mladé dívky. Podle některých zpráv používali napichování na kůl i Japonci v 2. světové válce v Jihovýchodní Asii a vietnamští vojáci, kteří se tak zbavovali zajatých Francouzů a Angličanů. Historie této popravovací techniky však sahá až do 18. století př. n. l., kdy ji používali v Mezopotámii a na starověkém Blízkém východě. (Zdroj: www.en.wikipedia.org)
