Zachytil ho astronaut NASA Josh Cassada z Mezinárodní vesmírné stanice ISS, která se pohybuje ve výšce asi 400 kilometrů nad Zemí. Má zelenou barvu a rozprostírá se několik tisíců kilometrů kolem pólů.
Světelný úkaz vzniká, když se částice slunečního větru srazí s různými atomy v zemské atmosféře. Poté dochází k ionizaci nebo excitaci molekul, což způsobuje, že se rozzáří. Kyslík „svítí” zeleně či červenooranžově, dusík modře, fialově nebo červeně, vodík a helium modře.
Polární záře
Tento jev je opětovaně pozorován ve vysokých zeměpisných šířkách. Nabité sluneční částice mají tendenci kopírovat magnetické siločáry, které končí na pólech. Když ale dojde k prudšímu výbuchu, materiál se dostane i níže.
To se stalo na konci února, kdy náhlý příliv nabitých částic vytvořil krásnou polární záři i na na našem území. „Způsobila ji geomagnetické bouře třídy M 3.7 a M 6.3,” popsal pro Idnes.cz Petr Horálek z Fyzikálního ústavu v Opavě.
Světelné show by se v příštích několika měsících mohly objevovat častěji. Slunce se blíží k vrcholu svého 11letého cyklu aktivity. Toho má dosáhnout v roce 2025. Projevuje se zvýšeným výskytem černých skvrn, výbuchů a výronů koronální hmoty, jež mohou zasáhnout Zemi.
Zásah slunečním větrem
Předpovědět polární záři je ale obtížné. Odborníci doporučují sledovat stránku Národního úřadu pro oceán a atmosféru NOAA a zaměřit se na dvě proměnné. Směr slunečního větru a graf definující polaritu oblaku. Tyto údaje naznačí, jak se částice zachovají, jakmile k nám dorazí. Polarita musí spadnout dolů, hlouběji než na −20 nT. Kp index by se měl dostat minimálně na hodnotu sedm, ideálně však osm.
V tomto případě je pravděpodobné, že barevný jev uvidíme i ve střední Evropě. Sledujte severní obzor bez světelného smogu. Úkaz má na naší zeměpisné šířce slabě červenou, někdy nazelenalou barvu.
Zdroje: www.astro.cz, www.denik.cz, www.livescience.com, www.space.com