Středověké turnaje byly jakási fóra pro evropské rytíře. Mohli se zde cvičit a předvést své vojenské dovednosti v rytířských kláních nebo mêlée, mohli si dopřát trochu okázalosti, své rytířské kvality anebo dokonce získat i bohatství i slávu.

Původ slova turnaj je přitom stejně jako původ samotné události nejasný. Mohlo vzniknout z francouzského „par tour“ – tedy z nácviku jezdeckého umění, neboť od jezdců se v bitvě očekávalo, že budou své oře dramaticky otáčet. Anebo z rané konvence, podle níž se skupiny rytířů před soubojem vzájemně objížděly nebo "obracely".

Od 10. do 16. století byly turnaje hlavním projevem šlechtických ideálů, jako je rytířství a urozený rod. Šlo v nich to nejcennější, o rodové zbraně a čest. Rytíři se skutečně dvořili dámám a v sázce byla leckdy i národní hrdost.

Středověké turnaje měly svá pravidla, i když fakt je ten, že byly často organizovány spíše nahodile. Nahodilost turnajů měla někdy za následek fakt, že se pravidla mnohdy upravovala a diskutovala až na místě konání události až poté, co se účastníci sešli. Poněkud striktnější pravidla pak byla zformulována až v 15. století, kdy vznikl "Turnajový řád z Bamberku 1478".

Krátká historie

Válečníci pořádali cvičné souboje již od starověku. Ale turnaj v pravém slova smyslu, tom středověkém, se pravděpodobně vyvinul z jezdců na koních, Franků, v 9. století n. l. Právě ti se proslavili nácvikem vzájemného napadání a skvělými manévry.

Po vzoru toho začala být organizována setkání rytířů za účelem nácviku specifických vojenských dovedností a předstíraných jezdeckých bitev. Turnaje původně vznikly jako příprava na skutečnou válku, o čemž svědčí i zbraně a zbroj, jako se používaly na skutečném bojišti. Na místě konání turnaje byly vždy ohrazené ohrady, kam se rytíři mohli uchýlit a zotavit.

Tato setkání měla dvě základní podoby. Jednalo se buď o turnaj, tedy bitvu mezi dvěma skupinami jízdních rytířů. Tyto akce se jmenovaly také mêlée, hastilude, tourney nebo tournoi. Anebo se jednalo o klasický rytířský turnaj tak, jak si jej představíme, kdy šlo o souboj jeden na jednoho mezi jízdními rytíři s použitím dřevěných kopí.

Na velmi populární ukázku se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Pravidla?

Po zformování pravidel se dodržoval v samotném klání zejména zákaz míření na nechráněné části. Ale vůbec účast na turnaji byla podmíněná. Pořadatel turnaje byl ten, kdo rozhodoval, kdo se může události zúčastnit, jaké bude mít vybavení a jak se má chovat během zápasů. Aby se někdo mohl turnaje zúčastnit, musel být dostatečně urozeného původu a nesměl být kacířem, cizoložníkem nebo kupcem, ani tím, "kdo měl v úmyslu slovem nebo skutkem svést ženu nebo pannu, kdo se tím chlubil nebo kdo to skutečně udělal násilím".

Na správnost turnaje pak dohlíželi mnozí úředníci, včetně čtyř důstojníků, kteří měli hlídat tiltyard, trubače, který měl signalizovat začátek a konec turnaje, a "30 občanů s dlouhými holemi, kteří měli chránit účastníky a dohlíželi na to, aby ti, kteří spadli z koní, nebyli ušlapáni k smrti.

Na turnaj se museli všichni v určitém čase zapsat a museli být připraveni v konkrétní čas k jízdě. Navíc se musel zaplatit i poplatek. Byly kontrolovány i meče, které musely být tupé, aby nemohly sekat nebo bodat. Soutěžící mohli mít u sebe kyj, ale nesměl v něm být hřebík, pouze "jeden hrot na vrcholu o velikosti palce".

Ještě jedno zajímavé video v angličtině nabízíme zde:

Zdroj: Youtube

Podle své hodnosti mohli mít jezdci na pomoc různý počet panošů - knížata čtyři panoše, hrabata a lordi tři panoše, rytíři dva panoše a ostatní šlechtici jen jednoho. Ti mohli svému pánovi pomáhat, ale nesměli odstrkovat protivníky se zbraněmi ani držet uzdy jejich koní. Ani panoše nesměl nikdo zranit.

Nějaké principy existovaly i pro oblečení na turnajích, a to dokonce i pro dámy. Kdo by pravidla nedodržel, mohl "přijít o koně i o výstroj a byl zostuzen všemi účastníky i dámami".

A ano, byli zde občas i rytíři a omdlévající dámy!

Zdroje:

www.medievalists.net, www.worldhistory.org/Medieval_Tournament/, www.medievalists.net/2022/04/rules-medieval-tournament/