V roce 2012 spatřil světlo světa rozhovor, který se mohl stát navždy zapomenutým. Shodou náhod a okolností ale přeci jenom spatřil světlo světa a my tak máme k dispozici možná poslední výpověď velké hvězdy, která už ale přes třicet let není mezi námi. 

Stalo se to tak, že Aleši Cibulkovi, který je autorem knihy Černobílé idoly IV, se jednoho dne ozval novinář, moderátor, spisovatel a textař, bratr Jiřího Suchého, Ondřej Suchý, že se mu do rukou dostala magnetofonová páska, kterou našel nějaký student z FAMU v koši. A k všestrannému překvapení na něm byl rozhovor s jednou největších hvězd černobílého filmu. Jednalo se dost možná o rozhovor poslední, který herečka poskytla. 

Baba, která se dokázala poprat s nepřízní osudu

Podle dostupných informací, se rozhovor měl odehrát nespíš v domově seniorů v Sulické ulici na Praze 4. Otázky pokládala neznámá studentka, a to poněkud chaoticky, Aleš Cibulka se tedy rozhodl, že celý rozhovor dramaturgicky upraví. Psal se rok 2012, kdy ve svém rozhlasovém pořadu Tobogan prozradil, že se mu do rukou dostal tento klenot. 

Aleš Cibulka je známý pro svůj obdiv k této legendární herečce. Dlouhé roky shromažďoval veškeré informace, ať u jejím soukromí, profesní dráze, triumfech i prohrách. Samotná hvězda totiž nikdy svou autobiografii nesepsala. „Pro mě je to baba, která se dokázala poprat s nepřízní osudu a prošla s čistým štítem,“ říká Aleš Cibulka. 

Nyní už k samotné herečce. V rozhovoru se čtenář/posluchač dozví, že jejím vroucným přáním bylo “na stará kolena” mít svůj vlastní pokojíček v tehdy nově vznikajícím domově důchodců na Jižním městě. “I když to ještě ani není otevřený, tak už je to obsazený. Tak sháníme nějaký papaláše, co by pomohli. Jeden můj známej mi řekl, že se zkusíme obrátit osobně na Jiřinu Švorcovou,” hovoří herečka na záznamu o domě, který se v roce 1988 teprve dokončoval. 

Slavnou ji udělal režisér Martin Frič

Slavná umělkyně si posteskla nad tím, že nemá svůj klid. Posléze i zažertovala na to konto, že nemá kam uniknout, natož jak se sama sprovodit ze světa. „Jsou okamžiky, kdy si člověk řekne, že než takovej život, to raději žádnej. Ale jelikož pistole nemáme a jed taky ne, abych se mohla odpravit, co mám udělat? Skočit z okna? Tady je to moc nízko, druhý poschodí!“ vyprávěla a z pásky se ozva i smích. 

Narodila se v roce 1912 v Brně s vlastním jménem Nataša Helena Štěpánka Hodáčová, ale vystupovala pod pseudonymem, jako spousta jiných hereček. Největší popularitu jí přinesly komediální role v českých filmech natočených před rokem 1945. Sama říká, že za její slávu „může“ režisér Martin Frič

„To všechno vlastně udělal Mac Frič, tu mojí slávu. Ten byl ohromnej, hlavně na veselohru. On byl prostě jedinečnej. Dobře třeba věděl, že když má herec udělat dobře veseloherní roli, tak musí mít hlavně sebevědomí. Sebevědomí herci nesmí vzít,“ vzpomínala na člověka, který z ní udělal hvězdu. 

Ačkoliv se v roce 1947 vdala za divadelního režiséra Karla Konstantina, její skutečnou, osudovou a životní láskou byl francouzský dadaistický básník Tristan Tzara. Seznámili se jednoho dne u slavného českého malíře Josefa Šímy v jeho ateliéru v Paříži v roce 1932. S Tzarou byla v kontaktu až do roku 1948. 

Zemřela v domově důchodců, opuštěná

I když byla opěvovaná, na vrcholu, krásná a slavná, její život neskončil nijak valně. Měla zdravotní potíže s kyčlemi a také se vzhlédla v popíjení alkoholu. Zemřela v onom domově důchodců, kde byl výše zmíněný rozhovor natočen. Sama a opuštěná. 

Jistě jste poznali, že onou kráskou, která se dokázala poprat s nepřízní osudu, byla Nataša Gollová. Herečka je pohřbena v rodinné hrobce Hodáčových na pražském Vyšehradském hřbitově.

Zdroje: cs.wikipedia.org, dvojka.rozhlas.cz, blesk.cz