Natascha Kampusch s novináři už dlouhou dobu nemluví. Vše, co říci chtěla, prý už uvedla ve své knize. Nejspíš nestojí o to, aby jí minulost kdokoli připomínal. Přesto na ni nikdy nedokáže zapomenout.
Jak tvrdí matka Nataschy, na den, kdy dcera zmizela, se celá rodina dodnes snaží zapomenout. „Byl to nejhorší den mého života, bohužel na něj nikdy nezapomenu, i když se o to snažím už celé roky,“ přiznala Brigitta Sirny.
Brigitta Sirny
„Nejhorší tehdy bylo, že nám nikdo o Natasche nedokázal nic říct, ať už v nemocnici nebo na policii. Cítila jsem se, jako bych ten den ztratila pevnou půdu pod nohama. Byla jsem tak rozhozená, že jsem ani nedokázala řídit auto, na policii jsem každý den jezdila autobusem,“ svěřila se Brigitta.
Naději, že dceru už znovu neuvidí, prý ale matka Nataschy Kampusch nikdy neztratila.
Natascha Kampusch s matkou
„Všem jsem říkala, že pro mě zůstane živá, dokud neuvidím nějakou věc, co tehdy měla na sobě,“ nechala se slyšet matka Nataschy.
Nakonec přišel den, v který už rodina ani nedoufala – Natasche se podařilo po dlouhých osmi letech věznění uniknout!
„Byla jsem ohromená, křičela jsem radostí a plakala,“ vzpomíná matka unesené.
Dceru prý poznala okamžitě, jak ji uviděla. „Říkala mi, že vypadám jinak, než si mě pamatovala. Myslela si, že budu vypadat starší,“ usmívá se životem zkoušená žena při vzpomínce na jeden z nejhezčích dnů v životě.
Natascha Kampusch
S odstupem času ale matka Nataschy Kampusch přiznává, že se jí dosud nepodařilo získat s dcerou vztah, jaký měla před únosem. „Vlastně dodnes moc nevím, jak se k ní chovat. Měly jsme v našem vztahu vzestupy i pády. Vlastně nikdo nevěděl, jak bychom se k ní měli chovat, když zažila něco takového,“ přiznává Brigitta, že i když byla rodina zase pohromadě, vše se ještě do normálu nevrátilo. Podle Brigitty je momentálně nejdůležitější to, že je její dcera psychicky v pořádku.
„Bylo by ale naivní si myslet, že ještě někdy bude moct Natascha vést normální život, má holčička už nikdy normální nebude“ tvrdí Brigitta, podle které za odlišnost její dcery může fakt, že nejdůležitější část života, při které se člověk formuje, trávila v zajetí. I to je podle ní důvod, proč už dívka nechce žít s rodinou.
„Byla u nás jen chvíli, nakonec si ale přála to změnit. Po tom, co se jí stalo, vedle sebe špatně snáší lidi, ani jsme nemohli mít žádné návštěvy – nesnesla to."
Samotářská je prý Natascha, ačkoli to na fotkách často působí opačně, dodnes. Nezbývá než jí přát, aby nakonec své démony porazila. Normální život by si totiž zasloužila víc než ostatní…
