Ostrov kanibalů: Experiment tak krutý, že se vzbouřili i Stalinovi nohsledi

26. září 2019 četba na 2 minuty
Ostrov Nazinskij

Ostrov Nazinskij

Foto: Zahraniční archiv

Ostrov kanibalů nebo Ostrov smrti, maličký ostrůvek na řece Ob poblíž vesnice Nazino má mnoho děsivých přezdívek. V roce 1933 na něm zřídili tábor, ze kterého měla vzejít nová zemědělská kolonie. Brilantní plán socialistického režimu byl ale od začátku odsouzen k záhubě. Stačilo jen málo a lidé v důsledku hladu začali pojídat jeden druhého.

Problémem tehdejších sovětských měst v 30. letech minulého století byli hlavně ztracené existence bez dokladů a bez domovů, které nástup socialistického zřízení nedokázali zvládnout. Šéf tajné služby Genrich Jagoda a generální náčelník gulagů Matvěj Berman proto přišli s řešením, jak tato města očistit a problém přesunout na místo, kde se vyřeší sám. Tím místem byla mrazivá Sibiř a její nedotčená krajina. Nová osada čítající zhruba dva miliony zadržených "nežádoucích" měla fungovat jako soběstačná kolonie, která si obrábí vlastní pole a pěstuje vlastní jídlo. 


Stalin to nazval jako kolektivizace, tedy likvidace kulaků jako třídy. V plánu byla menší trhlina - na vystavění sídlišť pro dva miliony lidí nebyly prostředky, přesto byl schválen. Vzorek čítající šest tisíc lidí byl poslán na ostrov na řece Ob, nedaleko od vesničky Nazino.

Nová kolonie měla být vybudována na ostrově o rozměrech o délce tři kilometry a šířce 600 metrů, naprosto nedostatečný prostor pro takové množství lidí. Pokusnou skupinu složenou z obyčejných rolníků, obchodníků i kriminálníků tvořili především muži, žen bylo kolem tří stovek. Ostrov byl hlídán stráží, která mě za úkol zastřelit každého, kdo se pokusí o útěk.


Stačilo několik málo hodin, aby začaly první nepokoje. Jediným dovezeným jídlem bylo 20 tun mouky, která nestačila pro všechny a nešlo z ní nic vyrobit; chybělo veškeré kuchyňské vybavení, včetně pece na chléb. Mouku museli rozmíchat se špinavou vodou z řeky, přičemž se nakazili tyfem, nebo se ji snažili jíst jen tak - to mělo za následky udušení.

Hlad se na obyvatelích ostrova značně podepsal. Vznikly gangy, které potravu získaly brutálním způsobem: jedli ostatky ubitých či již zemřelých lidí. Jako zázrakem se jedné z deportovaných podařilo utéct z ostrova do Nazina a o hrůzných podmínkách informovala její obyvatele.

Osada byla zrušena měsíc po jejím zřízení. Bestialita, která v táboře vypukla, otřásla komunistickým režimem. Z 6000 deportovaných jich třetina zemřela na následky hladomoru a krutých podmínek a další dva tisíce zmizeli beze stopy. Identifikace těl byla nemožná - doklady jim byly zabaveny ještě před převozem na ostrov. 

Akční letáky