K jádru zeširoka
Víme, že člověk neandertálský dostal své jméno podle německého údolí Neander, kde dělníci ve Feldhoferově jeskyni našli v roce 1856 první fosilie. Jakýmsi synonymem „jeskynního člověka“ se neandertálec nestal proto, že by byl primitivní, ale především proto, že ve vápencových jeskyních, které obýval, se velmi dobře zachovaly fosilie, a jsou proto bohatými archeologickými nalezišti. Díky tomu se stal nejznámějším pravěkým člověkem.
Neandertálci obývali Eurasii od atlantických oblastí Evropy až po střední Asii na východě, na severu až po dnešní Belgii, na jihu pak Středomoří a jihozápadní Asii. Objevili se zde nejméně před 200 000 lety a dle předpokladů se setkali s našimi předky zhruba před 60 000 lety, kdy se moderní člověk (Homo sapiens) vypravil z Afriky hledat nový domov do Asie a Evropy. Jak spolu tito lidé „vycházeli“, proč neandertálci někdy před 35 000 (možná až 24 000) lety vyhynuli, a jaký podíl na tom mají naši prapředci je námětem mnoha výzkumů. Jisté je, že se tito lidé zkřížili a neandertálci předali modernímu člověku své geny.
Neandertálské geny
Neandertálské DNA mají v různém procentuálním zastoupení Evropané i lidé v Asii. Uvádí se, že nejméně dvě procenta našeho genomu pochází od neandertálců. Toto dědictví nás může ovlivňovat pozitivně, ale i negativně. Na jednu stranu jsou jedinci s neandertálskými informacemi zapsanými v DNA odolnější, mají lepší imunitu a imunitních reakcí těla třeba na zranění, dokážou se lépe vyrovnat s epidemickými nemocemi. Na druhou stranu jsou náchylnější k moderním zdravotním a psychickým poruchám, třeba riziku závislostí a depresí. A jak ovlivňují lidskou povahu?
Zdědili jsme hrubost?
Nová studie vědců ze Státní univerzity New York v New Paltzu a dalších institucí ukázala, že neandertálské zbytky DNA v lidském genomu skutečně můžou mít vliv na to, že jsou někteří lidé „nesnesitelní“. Vědci vycházeli z tzv. neandrtálského kvocientu, tedy procenta DNA. Ten se porovnával u 200 set dobrovolníků v psychologických průzkumech. Testy ukázaly, že ti účastníci, kteří měli vyšší procento neandrtálské DNA, častěji pociťovali sociální strach, měli sklony k depresi, autismu, duševním poruchám a i promiskuitě. Byli také méně nápadití.
„Zdá se mi, že existují určité dispozice, které může mít někdo s vysokým podílem neandertálské DNA,“ říká hlavní autor Glenn Geher. „Pokud máte v genomu hodně neandrtálců, projevuje se to ve vašem chování.“
Zároveň ale zdůraznil, že pokud máme nějakou DNA po neandrtálcích neznamená to, že musíme být zlí, hrubí či podlí, ani že příčinou takové povahy jsou tyto geny. „Tento výzkum bych nazval korelačním výzkumem,“ říká Geher, porovnáním vzájemných vztahů dvou procesů. „Vztah tu je, ale protože jde o korelační data, musíme být opatrní.“
Dále říká, že je nutné vzít v úvahu i jiné okolnosti a doufá, že další výzkumy vnesou do této otázky více světla. Podotýká, že jejich výzkum nechce lidi děsit. Cílem vědců je poznat lépe život našich dávných předků a to, jak to dnes ovlivňuje náš život. Koneckonců, jiné výzkumy ukazují, že neandertálci nebyli o nic agresivnější než tehdejší člověk.
Zdroje: www.newsweek.com, www.britannica.com
