Na konci svého života se mnohé hvězdy zbavují svých vnějších vrstev a vytvářejí pozoruhodné "planetární" mlhoviny. Astronomy nově nalezená hvězda obklopená mlhovinou a nazvaná MWC 922, je však dle výzkumů relativně hmotná, což vede k závěrům, že vznikla zcela jiným, pro vědce dosud nepoznaným procesem.
Záhadná mlhovina
Jak vznikla celá tato krásná, ostrá struktura, je stále předmětem vědeckého zkoumání. Tomu se věnují i odbornící Peter Tuthill z univerzity v Sydney v Austrálii a jeho kolega James Lloyd z Cornellovy univerzity v Ithace ve státě New York v USA. Ti cestu bádání nazvali "otázkou za milion dolarů."
Záhadná a dosud neznámá mlhovina pravidelného tvaru byla studována za pomoci Halleyova teleskopu Palomarské observatoře v Kalifornii a teleskopu Keck II na Havaji, obojí v USA. Vysoké rozlišení potřebné k pozorování bylo možné díky adaptivní optice, což jsou systémy, které pomáhají kompenzovat rozmazání způsobené zemskou atmosférou.
Tuthill tvrdí, že za mlhovinu může být zodpovědná ne jedna, ale dokonce dvě hvězdy. Pokud jedna z dvojice ztrácí materiál, gravitace obou hvězd může hmotu stáhnout do hustého disku obklopujícího obě hvězdy najednou.
"Červený čtverec"
To by nutilo světlo a hmotu unikat ze systému z "pólů" daného obrazce, což vysvětluje, proč má mlhovina tvar čtverce s výrazně viditelnými hroty.
Červené světlo, které zřejmě lemuje celou plochu její plochu, může být důsledkem obzvláště silného, ale krátkého výbuchu hvězdy, která vytváří jakési struktury. Výbuchy mohou vyvrhovat hmotu do vesmíru, tak se formuje a tím dává tvar vzniklému subjektu.
"Takové struktury se v mlhovinách vyskytují jen zřídka," říká Lloyd. "Vysoký stupeň pravidelnosti v tomto případě může poukazovat na zajímavou možnost, že jde o pruhy stínů vrhané periodickými vlnami nebo vlnkami na povrchu vnitřního disku v blízkosti hvězdy v samotném srdci systému."
Podobná fyzika mohla vytvořit i další mlhovinová tělesa, která jsou více či méně symetrická než jejich nově nalezený příbuzný. Zdá se, že Červený čtverec má na obloze z pohledu Země téměř ideální orientaci, která vytváří symetrický vzhled.
Uvnitř koronální díry jsou vidět jasné smyčky, kde horké plazma obkresluje malé kousky slunečního magnetického pole, které vyčnívá nad povrch. Důvodem je především jeho umístění v těsné blízkosti Slunce.
Sluneční observatoř NASA Solar Dynamics Observatory je jen jednou z flotily kosmických sond, které pozorně sledují tyto jevy a následně vytváří analýzu jejich vzniku.
Zdroje:
