Začněme dozorkyní, která má prsty ve smrti až půl milionu žen a dětí. Maria Mandlová byla nadprůměrně inteligentní žena, vždy oděná do uniformy a bílých rukaviček, na kterou jste se neodvážili špatně podívat. Její sadistické sklony se projevily už v ženském koncentračním táboře Ravensbrück. Vystrašené vězeňkyně ji začaly přezdívat Bestie, což ji už do konce života zůstalo. O tři roky později byla přemístěna do polské Osvětimi. Zde Maria založila dívčí orchestr, který mnohdy hrál při popravách vězňů, a ona jim pak s libostí přihlížela. Její nejoblíbenější činností však byly selekce, kdy podle svého uvážení posílala ženy, obzvláště děti, do vražedných sprch. Ráda také vybírala z vězeňkyň ty, které měly podstoupit sadistické lékařské experimenty. Mimo to se podílela na jejich bití a týrání. Za své „zásluhy“ byla vyznamenána nacistickou válečnou cenou. O obětech koncentračního tábora mluvila Mandlová jako o pokusných králících a do konce života tvrdila, že pokud by mohla, tak by své činy zopakovala.

Podobný osud jako Mariu potkal její podřízenou Irmu Grese. V táboře Ravensbrück pracovala už ve svých osmnácti letech. Po dvou letech byla přemístěna do Březinky, kde dostala přezdívku Hyena z Osvětimi. V pouhých dvaceti letech tak měla na starosti 30 000 žen, které nenechala chvíli vydechnout. Ty, které mučila, si vybírala podle vzhledu, či toho, jak moc byly nemocné. Jejím charakteristickým doplňkem byl pletený bičík, který si obalila celofánem. Dala se z něj pak lépe umýt krev.

Irma prý trpěla sexuální deviací. Poměr měla s velitelem tábora i se samotnými vězni. Z jedné milostné pletky dokonce vzešlo neplánované těhotenství. Potrat jí provedla jedna z vězenkyň. Mezi její další libůstky patřilo to, že nechávala vyhladovět psy, které pak posílala na bezbranné vězně. Stejně jako Maria Mandlová, tak i Irma do posledního dechu nelitovala svého chování. Smrt ji dostihla ve dvaceti dvou letech.

Do třetice všeho krutého vám představíme nacistickou tyranku Juanu Bormann. Stejně jako dvě předchozí ženy si i ona prošla táborem v Ravensbrücku a skončila v Osvětimi. Juana byla známá jako „žena se psem“. Svého vlčáka milovala natolik, že se vyžívala v pohledu, jak vyhladovělý pes trhá na kusy vystrašené vězně. Měla ráda různé způsoby psychického týrání. Prý jednoho dne nakázala vězenkyním, aby se svlékly do naha a u toho cvičily. Během toho je mlátila a různě zesměšňovala. Největší radost jí ale dělaly tresty fyzické, na které měla připravený široký repertoár nástrojů. Mezi nimi byly například tyče, gumový obušek, různé klacky apod. O děvčatech v táboře říkala, že jsou horší, jak prasata. Ty totiž alespoň dávají potravu. Juana Bormann byla britským válečným tribunálem odsouzena k trestu smrti oběšením.