Výbuch plynu, ke kterému došlo na úseku Transsibiřské magistrály nedaleko města Ufa v Baškortostánu, si podle oficiálních informací vyžádal 575 mrtvých a přes 600 zraněných. Třetinu obětí tvořily děti, které cestovaly na letní tábory k Černému moři. Výbuch byl tak silný, že tlaková vlna v blízkém městečku Aša rozbíjela okenní tabule. Následný požár bylo možné spatřit ze stokilometrové vzdálenosti.

Záchranná akce probíhala zmateně. V oblasti byly té noci k dispozici pouhé dvě sanitky; někteří přeživší cestující se snažili ošetřit zraněné, jiní běželi do nejbližších vsí přivolat pomoc. Teprve později na místo dorazily vojenské vrtulníky, které přepravily hrozivě popálené osoby do nemocnic. Z mnoha těl však nezbylo nic než popel. Teplota v epicentru výbuchu krátkodobě vzrostla do výše 1000 °C. (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelezni%C4%8Dn%C3%AD_nehoda_u_Ufy)

Za katastrofu nebývalých rozměrů přitom mohla nedbalost techniků, kteří na plynovod dohlíželi. Ti si zhruba 3 hodiny před výbuchem všimli, že v potrubí výrazně poklesl tlak; místo aby pojali podezření na únik plynu a havárii lokalizovali, uvedli tlak do normálu zvýšením průtoku.

K nehodě přispěla i špatná konstrukce plynovodu, který byl navíc původně konstruován jako ropovod. Plášť potrubí mohl být poškozen už při jeho výstavbě v roce 1985. Po čtyřech letech se v inkriminovaném místě vytvořila trhlina o délce 1,7 metru, která způsobila masivní únik zkapalněného propanu a butanu do okolí.

Tehdejší sovětský prezident Michail Gorbačov přístup techniků ostře odsoudil a poukázal na "špatné řízení, nezodpovědnost a dezorganizaci", které panovaly v zodpovědném podniku Něftěprovodmontaž. K soudu bylo předvoláno devět lidí, maximální udělený trest však nepřekročil dva roky vězení. (Zdroj: www.findingdulcinea.com, červen 2009)