Pouhé dva dny po premiéře na jaře 1988 zemřel Jaroslav Vozáb, který v Divadle Járy Cimrmana působil od roku 1969. Mezi kolegy platil za vzdělaného elegána, jelikož uměl devět jazyků a původně se živil jako překladatel. Publikum ho znalo spíše coby komického představitele ženských rolí, do kterých se hodil jak svou postavou, tak jemnými rysy. "Byl to miláček publika. Vyzařovala z něj opravdovost a upřímnost, on si nikdy na nic nehrál," řekl o něm jeho kolega Miloň Čepelka.

Vozáb se těšil dobrému zdraví a jeho náhlá smrt v pouhých 68 letech všechny zaskočila. Na ulici ho stihl infarkt a lékaři mu už nemohli pomoci. V Cimrmanově divadle se však proslýchalo, že kletba nevisela nad filmem Nejistá sezóna, ale nad Vozábovou rodinou. "Vozáb říkával, že se nedožije 70 let, protože jeho otec i dědeček zemřeli, když jim bylo 69," vypověděl Čepelka, který měl prý pocit, jako by si Vozáb smrt sám přivolal.

O půl roku později se odebral na věčnost také Ludvík Toman. Ten s Divadlem Járy Cimrmana neměl původně nic společného, dlouhá léta působil ve funkci ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. Protože měl v tomto postavení na starosti i komunistickou cenzuru, nepatřil k oblíbeným osobnostem a nikoho by ani ve snu nenapadlo obsadit ho do satirické komedie. Výjimkou byl Ladislav Smoljak, který od Nejisté sezóny požadoval stoprocentní autentičnost. Vzhledem k tomu, že se ve scénáři vyskytovala negativní postava ředitele kulturní agentury, oslovil Ludvíka Tomana a přesvědčil ho, aby si ji zahrál právě on.

Tím, že si Toman na jevištních prknech dokázal udělat legraci sám ze sebe, dočkal se uznání i ze strany těch, kteří ho dosud neměli v lásce. Možná si tím něco vyřešil i sám v sobě, a mohl tak zemřít s klidným srdcem.

Aby těch nešťastných událostí nebylo málo, herec Jan Kašpar krátce po natáčení spadl ze stromu, když na chalupě v jižních Čechách prořezával větve. Po ošklivém pádu zůstal upoután na invalidní vozík a lékaři mu oznámili, že je s herectím konec. S takovým rozsudkem se ale jeho kolegové Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák nesmířili a začali pro něho vymýšlet role, při kterých mohl jen sedět. Kašparova vůle byla nezdolná. Na jevišti vystoupil ještě krátce před svou smrtí v roce 2012, ačkoli už byl napojen na dýchací přístoje.