Therese Brandl se narodila v roce 1902 v Bavorsku. Když jí bylo 38 let, jako začínající dozorkyně nastoupila do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde prošla nutným výcvikem pro nováčky. Učila ji sama Maria Mandel, která byla později považována za jednu z nejsadističtějších dozorkyň v Osvětimi. Therese se o tři roky později přidala k NSDAP.

V roce 1942 byla převezena do Osvětimi, kde nejprve pracovala ve skladu oblečení, konkrétně měla na starosti obuv. Vězni, kteří pod ní pracovali, si často stěžovali, že s nimi zacházela velmi hrubě. Údajně je bila a vulgárně jim nadávala.

Brandl se svými sadistickými projevy podobala již zmíněné Marii Mandel, která se stala její nadřízenou i v Osvětimi. Tuto krutou dozorkyni všechny její svěřenkyně následovaly a horlivě realizovaly všechny její příkazy zaměřené na týrání a zabíjení vězenkyň. Na její pokyn Brandl vězně bezdůvodně bila a všemožně je ponižovala. Často se snažila najít jakýkoliv důvod, aby je mohla obvinit z různých trestných činů a poté je potrestat přísnými táborovými tresty. Všem ženským dozorkyním včetně Brandl se tak vězni snažili vyhýbat.

Po čase se Therese vyšvihla do pozice strážce tzv. Erstaufseherin. Celou dobu pracovala po boku Margot Dreschel a Irmy Grese. Podílela se na selekci vězňů do plynových komor. V roce 1943 dokonce za své chování získala říšskou medaili, Záslužný kříž války. Slitování neměla ani s dětmi. Jeden z chlapců, Andreas Larinciakos, který hrůzy tábora přežil, vypověděl, že jednoho chladného rána v listopadu 1944, když při počítání malých vězňů někdo chyběl, nechaly je Madel a Brandl stát venku v mraze od jedné hodiny ráno až do poledne.

S blížícím se koncem války byly obě dozorkyně převezeny do tábora Mühldorf u Dachau. Tam Brandl nějaký čas pracovala jako domovnice. V dubnu 1945 z tábora uprchla a o čtyři měsíce později ji zatkla americká armáda. Následně byla poslána do internačního tábora k výslechu a poté byla předána polským úřadům.

V srpnu roku 1947 byla společně s Marií Mandel, Louisou Danze a dalšími osvětimskými dozorkyněmi postavena před soud. Zajímavým faktem je, že při pobytu ve vězení pobývala v sousední cele jejich bývalá oběť, Stanisława Rachwałowá. Ta měla se svými bývalými dozorkyněmi společnou koupelnu. V prosinci 1947 stála Brandl před Nejvyšším národním soudem v Krakově. Byla obviněna ze selekcí do plynových komor a nelidského zacházení s vězni. Společně s dalšími 19 dozorkyněmi byla uznána vinnou za zločiny proti lidskosti. V lednu roku 1948 byla společně s ostatními bývalými kolegyněmi oběšena.