Zdroj: Profimedia
Jeden z nejnechutnějších pokrmů světa vymysleli Vikingové. Hákarl byste nepozřeli, na Islandu ho jí doteď
Jsou jídla, která nepozře ani našinec natož pak cizinec. Zvláště některé národní speciality nemusí být ani pro turistu, který rád ochutná místní kuchyni, zrovna lákavé, ať jde o vzhled, chuť či vůni. Jsou však i lahůdky, které jsou přímo „odporné“. To se alespoň říká o islandské chuťovce hákarl.
Kulinářské tradice
Národní, regionální, místní kuchyň… Nejspíš bychom nenašli „hospodyňku“, která by neměla tradiční recept od své babičky, která ho má od své babičky a ta ho „zdědila“ po své babičce… Islanďané však mají mezi svými tradičními recepty i takové, jejichž kořeny sahají do hluboké minulosti až k samotným Vikingům. Tyto milované a oblíbené kulinářské pochoutky však prý patří mezi ty úplně nejodpornější nejen na světě, ale i všeobecně. Popřát si „dobrou chuť“ tak spíš vyzní ironicky.
Dáme si shnilého žraloka
Jsme-li na návštěvě, sotva odmítneme pohoštění a za pokrm se sluší kuchařku pochválit. V islandské rodině se návštěvník spíš modlí, aby se na stole neocitnul nepoživatelný hákarl. Tato pro Islanďany vynikající tradiční lahůdka je na přípravu náročná. Tedy alespoň pokud jde o čas. O to se ale postará příroda.
Hákarl se připravuje ze žraloka grónského (též zvaného malohlavý). Jeho syrové maso i „běžně“ tepelně upravené je jedovaté, kvůli vysokému obsahu močoviny. Té ho zbaví až následná fermentace – proces kvašení. Žralokovi se uřízne hlava a na několik týdnů se zakope do země, přikryje zeminou a zatíží kameny, aby se zbavil vody. Pro nastartování fermentačního procesu se doporučuje ho pomočit.
Pak se vytáhne, rozkrájí na kusy a po několik měsíců se ponechá tak, aby na něj působily povětrnostní vlivy arktického počasí. Podléhá tak postupně hnilobě a schnutí. Podává se nakrájený na plátky či na kostičky napíchnuté na párátku jako chuťovka. Proces „fermentace“ ho zbaví jedů, nikoli však chuti močoviny a zápachu čpavku.
Proces přípravy hákarlu můžete vidět na videu:
Vynikající sousta je nutné dobře zapít
Sousto kvašeného žraloka – hákarlu nelze prý rozkousat, je nutné ho rozžvýkat. Pokud cizinec překoná puch, chce ho pozřít a hostitele neurazit, obvykle ho musí spolknout. Většinou však, jak říkají turisté, kteří chtěli tuto delikatesu ochutnat, sousto museli vyplivnout a zvedal se jim žaludek.
Jako u nás, jak se říká, že „kachna musí plavat“, a proto se zapíjí pivem, k hákarlu tradičně patří Brennivín. Další zkouška pro otrlé fajnšmekry. Tomuto nápoji se říká černá smrt. Je to vodka z brambor s kmínovým aroma. Jedno sousto, jeden doušek ... To asi cizinci postačí. A může se chlubit: „Na Islandu jsem ochutnal pokrm, kteří jedli i Vikngové..."
Hodnocení „kulinářských odborníků“ ukazuje následující video:
Hákarl je běžně na jídelníčku restaurací a prodává se balený v obchodech.
