Jan Jiří Grasel se narodil v roce 1790 v Nových Syrovicích u Třebíče. Stigma sociální spodiny v sobě nesl od samého narození, protože jeho otec vykonával práci antouška čili rasa - odklízel z ulic mršiny a likvidoval toulavá zvířata. Ačkoli toto povolání bylo potřebné v každé obci, lidé se rodiny štítili. Na popularitě Graselovým nepřidal ani fakt, že si k živobytí přilepšovali krádežemi a žebrotou.

Malý Jan Jiří se nikdy nenaučil číst a psát, zato se stal velmi brzy obratným zlodějem. Už v devíti letech si poseděl v šatlavě a často dostával fyzické tresty. Od 15 let se pak účastnil organizovaných loupeží a po nasbírání dostatku zkušeností založil vlastní bandu. Jeho loupežnická skupina po celou dekádu terorizovala oblast moravsko-rakouských hranic; jejich terčem se stávaly hlavně statky a domy stojící na polosamotě.

O tom, že by Grasel okrádal bohaté a rozdával chudým, nemohla být ani řeč. Při loupežích si počínal velice brutálně, bezbranné obyvatele domů surově tloukl, ať šlo o staré ženy nebo o faráře. Dvě vdovy dokonce ubil k smrti, jednoho statkáře ubodal.

Ačkoli byl Grasel negramotný, při akcích vykazoval vysokou inteligenci. Plynně hovořil česky a německy, dokázal zapůsobit jako věrohodný obchodník a poradil si s každým zámkem. Díky dlouholeté praxi od dětství se z něho stal zločinec vskutku profesionální.

Císařské úřady si s obratným lotrem nevěděly rady. V roce 1815 nechaly v Čechách, na Moravě a Dolních Rakousích vybubnovat vyhlášku, slibující odměnu ve výši 4000 zlatých za Graselovo dopadení.

Četníkům se poté ozval jistý David Mayer z Prostějova, který vymyslel důmyslný plán. Vědělo se, že Graselova milenka Terezie Hambergerová v té době sedí ve vězení. David Mayer navrhl, aby k ní do cely byla přivedena i jeho vlastní přítelkyně, zlodějka Penkhardová. On sám pak oběma dívkám dopomůže k útěku, čímž si udělá u Grasela "očko" a získá si jeho důvěru.

Plán vyšel na výbornou. Mayer se po osvobození mladých žen skutečně setkal s Graselem a nabídl mu, že ho převede přes hranice do Pruského Slezska. Před cestou mu uvařil kávu, do které přihodil notnou dávku opia. Loupežník byl však tvrdšího zrna a do spánku neupadl. Mayer proto musel narychlo vymyslet jinou lest a nechal zločince dopadnout v hostinci, kde měli přespat. Málem přitom přišel o život, protože Grasel se bránil s nožem v ruce. Díky přítomným štamgastům se nakonec podařilo ho odzbrojit a svázat.

Spokojený císařský dvůr Mayerovi proplatil veškeré náklady a věnoval mu slíbenou odměnu. Dalších 400 zlatých obdržela volavka Penkhardová, po 30 zlatých dostali i štamgasti z hostince, kde byl Grasel dopaden. (Pro srovnání, 30 zlatých se v té době rovnalo měsíčnímu platu dělnického mistra.)

V rámci dalšího vyšetřování Graselova případu bylo pozatýkáno na 200 zločinců; mnozí z nich skončili na nucených pracích v okovech, sám vůdce bandy se dvěma nejbližšími druhy byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Jeho poslední slova prý zněla: "Ježiš, tolik lidí!" Na jeho popravu se totiž přišla podívat půlka Vídně.

Jeden z nejhorších zločinců historie rakouské monarchie byl oběšen 31. ledna 1818 ve věku 27 let.