Podle jedné z definic je humor vědomá tvůrčí činnost, ke které dochází, pokud je skutečnost popisována tak, aby způsobila pobavení. Satiry, karikatury nebo třeba i grotesky tak často reagovaly na konkrétní společenskou nebo politickou situaci. Od pradávna se však lidé bavili nejvíce při situacích spojené s lidským tělem.
„Naše schránky jsou samy o sobě komické, protože se často chovají nevyzpytatelně. Na stejném principu, tedy na konfliktu nízkého a vysokého, je založena i antická komedie. Do něčeho stanoveného a ideálního vstupuje něco neočekávaného, což vzbudí smích," vysvětluje historik Vojtěch Bažant.
Nejstarší vtip na světě
Už ve starověku tedy vznikla jedna z teorií komiky, vědecké disciplíny vysvětlující fenomén humoru. Podle ní je založen na nadřazenosti a smích se vyvinul z pocitů triumfu. „Humor byl spojován s pýchou a agresivitou. Proto ho řada náboženství kritizovala a pokoušela se o jeho usměrňování," říká specialista na středověkou fikci Martin Šorm.
Podle něj bylo ve středověku typické, že se míchala legrace s vážností. V kostele se hrály pašijové hry založené na frivolní komice a zábavnou figurou byl i samotný Kristus. „Na tuto praxi navázal romantismus a architektura 19. století, kdy například stavitelé kostelů umístili do chóru obnažené zadnice opiček," vysvětluje.
Z „doby temna" pochází i nejstarší zdokumentovaný vtip na světě, který je uložen v Britské knihovně. Pravděpodobně byl vytvořen kolem roku 1000 n. l. „Text, napsaný ve staré irštině, se objevil ve druhém svazku Katalogu irských rukopisů, jež sestavil Robin Flower v roce 1926," přibližuje překladatel Dennis King.
Humor ve středověku
Jelikož se dochovalo jen velmi málo pramenů psaných ve staré irštině, je text anekdoty považován za vzácnost. „Téměř ve všech případech se materiál přepisoval do modernějšího jazyku," píše King. Jak tedy středověký vtip zněl?
Tři mniši se rozhodli, že odejdou do opuštěné jeskyně, aby před Bohem učinili pokání ze svých hříchů. Celý rok spolu nepromluvili. Potom jeden z nich řekl druhému: „Máme se dobře." Poté opět celý rok mlčeli. „Máš pravdu," odvětil druhý. Uběhl další rok, načež třetí mnich vyskočil a rozlobeně vykřikl: „Pokud mi nedopřejete trochu klidu, odejdu!"
Zdroj:
